Už 106 dětí našlo svoji rodinu, od které je odtrhla ‚špinavá válka‘ v Argentině
Temná stránka argentinské historie - špinavá válka, jejíž asi nejhrůznější podobou bylo unášení novorozených dětí odpůrců vojenského režimu - včera ukázala přece jen přívětivou tvář. Podařilo se najít biologickou rodinu dnes už 34letého Pabla Javiera Gaona Mirandy.
Biologický strýc Pabla Javiera před novináři se slzami v očích popsal, jak svým bratrům oznámil, že mají dalšího synovce. "Strašně se na něj těšíme," říká Javierův strýc.
Estela de Carlotta, prezidentka organizace, která se zabývá vyhledáním dětí zmizelých během špinavé války, na konferenci v Buenos Aires řekla, že je Pablo Javier kontaktoval asi před měsícem, ve snaze najít svoje biologické rodiče.
O špinavé válce mluvila ve Světě o osmé iberoamerikanistka z královéhradecké univerzity Pavlína Springerová
Jeho otec pocházel z Paraguaye, matka byla Argentinka. Vojáci je unesli a od té doby je nikdo neviděl, vypráví Estela Carlotta.
Šťastné shledání s rodinou zažila už stovka mladých lidí, které jako novorozence v době vlády vojenské junty v letech 1976 až 1983 odtrhli od rodin. Pablo Javier je 106. nalezeným dítětem. Osudy dalších stovek dětí ale zůstávají neznámé.
Hledání spravedlnosti trvalo v Argentině dlouhá desetiletí. Argentinský soud poslal před měsícem diktátory z té doby Jorgeho Videlu a Reynalda Bignoneho na dlouhá léta za mříže.
Jorge Videla byl v polovině 80. let souzen a odsouzen za porušování lidských práv a mučení. Nicméně trest mu byl za vlády Carlose Menema zrušen. Nakonec byla ale milost označena za protiústavní a Videla byl znovu poslán za mříže.
Koncem 90. let se rozjely další procesy, které vinily Videlu a jeho nejbližší ze zosnování plánů únosů dětí politických protivníků. Právě v posledním procesu dostal Videla za únosy zhruba 500 dětí padesátiletý trest.
V roce 1976 nastal v Argentině vojenský puč, který svrhl prezidentku Isabelu Perónovou. Až do roku 1983 se u moci střídaly vojenské junty. Šlo o nejkrvavější diktaturu v argentinské historii, nazývanou také jako špinavá válka. Boje totiž nebyly formálně vyhlášené a vojenská moc se zcela vymkla kontrole civilních autorit. Podle lidskoprávních aktivistů za sedm let zmizelo nebo zemřelo násilnou smrtí kolem 30 000 Argentinců.
Jeho následovník v úřadě Reynaldo Bignone čelil také několika soudním procesům. V jednom z nich dostal trest 25 let za únosy, mučení a zabití zhruba šesti desítek lidí. V jiném procesu byl odsouzen na doživotí za trestné činy proti lidskosti a v rámci dalších procesů dostal opakovaně tresty, mimo jiné za odebírání dětí odpůrců režimu a za změnu identity dětí.
Rodiny, které děti přebíraly, obvykle pocházely z vojenského prostředí nebo z jeho nejbližších kruhů.
„Nicméně podle mého soudu to ještě automaticky neznamená, že se rodiny aktivně podílely na zločinech vojenské vlády, pokud nebudeme za zločin brát fakt, že akceptací dítěte do rodiny rodiče participovali na celém procesu odebrání dítěte,“ říká iberoamerikanistka z královéhradecké univerzity Pavlína Springerová.
„Procesy byly velmi brutální. Ty ženy obvykle porodily potají na nějakém vojenském komplexu a poté jim to dítě bylo odebráno. Matky pak byly zavražděny velmi často brutálním způsobem,“ dodává Springerová.
Většina argentinské společnosti odsouzení vítá. Současná vláda prezidentky Cristiny Fernández de Kirchnerové, ale i předchozí vláda jejího manžela vždy intenzivně usilovaly o potrestání viníků. Výrazně podporovaly občanské iniciativy, které usilovaly o odhalování zločinů, případně nalézání odvlečených dětí.
