V Bzové na Zlínsku odhalili pamětní desku válečnému letci Vítězslavu Rosíkovi
V Británii se podílel na řízení leteckých bojů za druhé světové války a po skončení bojů pomohl vybudovat vojenské letectvo v Etiopii. Přesto ho zná jen málokdo. Vítězslav Rosík byl také diplomat a profesor letectví. Pocházel z vesničky Bzové u Bojkovic na Zlínsku. Dnes mu tam odhalili pamětní desku.
Otec Vítězslava Rosíka byl řídícím učitelem a se ženou měli celkem osm dětí. Vítězslav bojoval už za první světové války jako kulometčík. Po vzniku republiky sloužil u letectva a vystudoval Vysokou školu válečnou v Praze.
Těsně před vypuknutím druhé světové války už byl podplukovníkem generálního štábu hlavního velení letectva.
V Bzové na Zlínsku dnes odhalili pamětní desku válečnému letci a diplomatovi Vítězslavu Rosíkovi. Natáčel o tom redaktor Roman Verner
„Po okupaci odešel do Francie, po její porážce byl dokonce velitelem jednoho z lodních transportů, které převážely naše letce do Velké Británie. V Británii se stal styčným důstojníkem mezi Královským letectvem a našimi piloty,“ přibližuje další osudy Vítězslava Rosíka historik Ladislav Slámečka.
„Letci měli velký podíl na tom, že ničili protivzdušnou obranu Němců, která je důležitá, protože pokud je dobrá protivzdušná obrana, chrání pozemní vojska. Ty boje, které byly na západě i na východě ve vzduchu, byly důležité pro celou armádu,“ přibližuje úlohu - nejen československých - válečných pilotů bývalý letec, plukovník Josef Macek.
Po válce byl Vítězslav Rosík pověřen, aby pracoval jako velitel československé vojenské mise u spojenců. Po únoru 1948 jako západní letec upadl v nemilost a opět emigroval.
Díky svému předchozímu diplomatickému působení v Itálii měl kontakty, které ho dostaly až do Etiopie, kde pomáhal budovat válečné letectvo. Jako poradce tam působil až do své smrti 9. května 1955. Právě včera v Addis Abebě obnovili a upravili Rosíkův náhrobek.
V Česku tato významná osobnost téměř upadla v zapomnění. Jeho rodina na začátku války opustila Bzovou, ani jeden ze sourozenců se tam už nevrátil, a tak veškeré stopy zmizely. Objevil je až historik Slámečka díky publikaci Zlatice Zudové-Leškové "Zapomenutá elita" a pomoci dalších leteckých nadšenců.
