Výbuch v Černobylu úřady tajily. Cyklisté museli závodit, v panice pak ženy chodily zbytečně na potrat
Před 30 lety, 26. dubna 1986, vybuchla jaderná elektrárna v Černobylu. Na místě zemřelo přes třicet lidí, rakovinou v kontaminovaných oblastech Ukrajiny a Běloruska následně onemocněly desítky tisíc obyvatel. Radioaktivní spad neměl takové následky v Československu. Obyvatelé dostali dávku záření srovnatelnou s rentgenovým snímkem plic. Horší byla nejistota, panika a strach. Úřady nedostatečně informovaly o rozsahu katastrofy.
Místo toho se československé úřady snažily uklidnit veřejnost například tím, že vyslaly na Ukrajinu cyklistickou výpravu na Závod míru. Do Kyjeva, jen 130 kilometrů od Černobylu.
„Tehdy bylo jasně řečeno: Buď pojedeš, nebo skončíš. Takže se moc vybírat nedalo,“ vzpomíná bývalý cyklistický závodník, dnes senátor Jozef Regec. Přiznává ale, že se účasti nebránil.
Před 30 lety vybuchla jaderná elektrárna v Černobylu. Úřady v Československu její rozsah a dopady tajily
„My jsme Závod míru prostě chtěli jet. V té době to bylo něco jako Tour de France,“ říká Regec, který vyhrál první etapu.
„Tím odstartovala moje sportovní kariéra, protože moje jméno získalo ohromný kredit, se kterým jsem žil až do roku 1990, kdy jsem po otevření hranic mohl odejít do zahraničí, kde jsem podepsal profesionální smlouvu,“ vysvětluje.
Po dvaceti letech se ale Jozefu Regecovi Černobyl připomněl. Lékaři mu objevili nádor na ledvině.
Spojitost nádoru s ozářením je nejasná
„Operace ale proběhla velice dobře. Po deseti letech mohu říci, že jsem relativně zdráv. Lékařů jsem se pak ptal, jestli tam je nějaká spojitost. Nebylo mně to potvrzeno ani vyvráceno. Z rodiny nikdo takové nádorové onemocnění neměl, takže tam spojitost být může,“ uvažuje bývalý reprezentant.
Ani Karla Petrová ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost nemůže potvrdit, že by Regecovo onemocnění souviselo s Černobylem.
„Tady už to bylo poměrně dlouho, už to s tím asi nesouviselo. Co dodnes zůstává stigmatem té události, je neinformovanost veřejnosti. V lidech vznikla panika, stres, obavy z neznáma, protože nebyli informovaní. Asi nejhorším důsledkem bylo, že těhotné ženy žádaly o potrat. A to bylo opravdu zbytečné, to byly zbytečně zničené životy“ říká Petrová.
Podle Karly Petrové se počet nenarozených dětí v Československu odhaduje na několik desítek, v Evropě může jít o několik tisíc případů.
Poznámka redakce: Vycházíme z dat a statistik Dany Drábové (viz dokument Černobylská havárie na stránkách Státního ústavu radiační ochrany). Počty obětí se totiž v různých pramenech liší i kvůli tomu, že se vědci neshodnou, jak velký dopad měla následně radioaktivita.
