Ženy pracují v pražském dopravním podniku 100 let. Začínaly jako průvodčí
Přesně před 100 lety do pražského dopravního podniku nastoupily první ženy. V prosinci 1915 začaly pracovat jako průvodčí v tramvajích. Dopravnímu podniku tak pomohly v období první světové války nahradit muže, kteří museli narukovat na frontu.
„Ve válečném období zajišťovala tramvajová doprava kromě přepravy osob také rozvoz potravin po městě, přepravu raněných vojáků z nádraží do nemocnic, odvážela komunální odpad na skládku, rozvážela uhlí a stavební materiál,“ přibližuje archivář pražského dopravního podniku Pavel Fojtík.
Tehdejší tramvaj by žena uřídit nezvládla. Bez moderních posilovačů řízení byla obsluha železného kolosu fyzicky mimořádně namáhavá.
Ženy pracují v pražském dopravním podniku 100 let. Nejprve dělaly průvodčí v tramvajích. Natáčela Veronika Neprašová
Práci průvodčí ale žena zvládnout mohla. Praha se proto rozhodla jít ve stopách městských dopravců v Drážďanech, Vídni nebo Berlíně, kde nedostatek mužů řešili právě najmutím žen.
„Bylo to možná velké překvapení, protože se našly opravdu četné uchazečky. Tuším, že 460 žen projevilo zájem o tuto profesi. Nezřídka mezi nimi byly i manželky zaměstnanců Elektrických podniků, třeba řidičů nebo průvodčích, kteří byli odvedeni na frontu,“ dodává Fojtík.
Na začátku dopravní podnik zaměstnal čtyři desítky žen průvodčích, do konce války už jich bylo téměř desetkrát tolik. Společenské postavení ženy v roce 1915 ale bylo přece jen výrazně jiné než dnes. K respektu a ohleduplnosti vůči ženám průvodčím proto cestující nabádal i dobový tisk.
„Ještě před tím, než ženy nastoupily, tak se objevily spontánní články, že je zapotřebí ženám pomáhat a že je jejich profese náročná, odpovědná. Novináři tady tehdy dělali docela sympatickou osvětovou činnost,“ dodává archivář Fojtík.
U DP dnes pracuje 1692 žen
Ženám se u dopravního podniku dařilo. Jenže válka skončila, muži se vraceli domů a ony odešly zpět do domácností.
Situace s nedostatkem zaměstnanců se ovšem opakovala o 20 let později. Na konci druhé světové války už v tramvajovém provozu bylo 1377 žen.
Po válce ženy u pražského dopravního podniku zůstaly a pracují tam dodnes.
„K dnešnímu dni zaměstnává dopravní podnik celkem 1692 žen. Z toho 230 na pozici řidiček tramvaje a 39 na pozici řidiček autobusu. Dokonce máme i 14 revizorek z celkového počtu 168,“ upřesňuje mluvčí pražského dopravního podniku Aneta Řehková.
Pražské tramvaje už pět let řídí i Zdeňka Baumelová, která ke své profesi přišla stejně náhodně jako první ženy-průvodčí.
„Pracovala jsem ve vydavatelství, ale podnik pak začal propouštět. Hledala jsem, co bych šla dělat, a jeden známý mi řekl, ať to zkusím u tramvají,“ vzpomíná Baumelová.
Musela se vyrovnat jak se stresem, tak i s nerudnými cestujícími. „Půl roku jsem nespala, než jsem se s tím srovnala. Domů jsem chodila s pláčem, že to dělat nebudu,“ popisuje řidička tramvaje.
Zdeňka Baumelová ale vydržela a dnes už ji neodradí ani hloupé komentáře o blondýně, která řídí tramvaj: „Když mi někde zkolabuje tramvaj, tak mi člověk z auta nadává. Nebo i cestující říkají: ‚Ženská, nelez za ten volant, když to neumíš řídit.‘“
Ženské u pražského dopravního podniku si ale z takových řečí naštěstí nic nedělají.
