Zmizelí sousedé ožívají v chrudimském Muzeu barokních soch
Adlerovo železářství nebo Salusova pražírna kávy: židovskou komunitu v Chrudimi před 2. světovou válkou nešlo přehlédnout. Pak ale celé rodiny nuceně připnuly na kabát Davidovu hvězdu a nasedli do dobytčátků, které je odvezly do Terezína. Lágr většina z nich nepřežila. Osudy židovských rodin připomíná výstava Zmizelí sousedé v Muzeu barokních soch v Chrudimi.
Židovská komunita v Chrudimi sice nebyla příliš početná, šlo ale o velmi činné, významné a vzdělané lidi.
„Byli to lidé aktivní, byli to lidé hodně vzdělaní, často to byly rodiny různých advokátů a potom: hodně se zabývaly obchodem. Jejich živnosti byly i pro Němce lukrativní zboží,“ říká historička Alžběta Langová, která po osudech židovských rodin v Chrudimi několik let pátrala.
Podařilo se jí shromáždit údaje o 86 odsunutých lidech. Z lágrů se jich domů vrátilo jen šest. Ale šťastný návrat to nebyl.
O výstavě Zmizelí sousedé natáčela s historičkou Alžbětou Langovou redaktorka Českého rozhlasu Drahomíra Bačkorová
„Bohužel to, co začali nacisti, dokončili komunisti,“ konstatuje Alžběta Langová a pokračuje vyprávěním o osudu mladého Jana Saluse a Věry Agulárové, kteří se pokusili v živnostech svých rodin pokračovat. Přišel ale únor 1948.
„Začali je šikanovat. Salusovi mi vyprávěli, jak jim telefonovali, vyhrožovali. A Jan Salus řekl, že již jednu totalitu zažil a že v druhé žít nebude, sbalil svou ženu a dvouleté dítě a emigroval,“ popisuje Alžběta Langová.
Jako připomínka osudu chrudimské židovské komunity byl také k 70. výročí transportu Židů do Terezína odhalen na chrudimském židovském hřbitově na začátku prosince pomník obětem. Pietnímu aktu byl přítomen i vrchní pražský a zemský rabín Karol Efraim Sidon.
Na zmizelé sousedy mohou zájemci v Muzeu barokních soch vzpomínat až do 6. ledna.
Autor: Karel Dvořák
