Češka dělá 20 let v Německu mámu volně žijícím vlkům
Narodila se ve Frýdku-Místku, dětství prožila v Ostravě a více než 20 let vychovává volně žijící vlky v Německu. Padesátiletá Tanja Askaniová věnuje těmto podle ní až neuvěřitelně vnímavým šelmám veškerý svůj volný čas a teď zavítala do Česka, aby prostřednictvím přednášek a projekcí představila svou práci.
Tanja Askaniová pracuje asi 40 kilometrů od Hamburku v zoo Wildpark Lüneburger. Už pomalu přestává počítat respekt budící šelmy, které vychovala od láhve s mlékem až po přežití ve volné přírodě.
„Je to neuvěřitelně inteligentní šelma, která je schopná se aklimatizovat a přizpůsobit. Ale je to šelma,“ říká.
Vlčí máma v nejlepším smyslu slova žila se zvířaty už v ostravském paneláku. Tatínek byl totiž myslivcem. Když si pak našla manžela v Německu, v zooparku u Hamburku pochopila, kde přesně je její místo.
„Když jsem hodinu se svými zvířaty, tak vyjdu ven a hlava je prázdná. Člověk je tam nejenom tělem, ale opravdu i srdcem a duší,“ svěřuje se.
Vlci mají oproti jiným vzácným zvířatům jednu nevýhodu. Nepomohou jim žádné záchranné programy zoologických zahrad. A tak paní Askaniová musela svou nejnovější vlčici téměř propašovat z Kanady, aby zachovala zdravou genetiku.
„Vlk není pro nikoho až tak důležitý. Existuje program na sněžné leopardy, na tygry a nevím na co, ale s vlky se nikdo až tak nezbývá. Proto si myslím, že to došlo až tak daleko,“ podotýká paní Tanja Askaniová.
Vydává knížky, jezdí na přednášky a vždy, když se jí někdo zeptá, jak je možné, že se dokáže s dospělou šelmou mazlit ve sněhu, jako by to bylo štěně labradora, odpovídá stejně:
„Když dělám s vlkem, tak si nepočtu v literatuře, že je tam alfa vlk, beta vlk a omega vlk, ale podívám se, jak to je skutečně v přírodě. V přírodě jsou rodiče a děti, nic jiného.“
Právě lidé jako paní Tanja Askaniová se velkou měrou podílejí na tom, že zvířata dokáží přežít lidskou civilizaci, aniž by přišla o své přirozené vlastnosti a pudy. Dnes se stará o celkem 11 vlků a snad budou brzy i nová vlčata.
