Co řídí odlomený ocásek gekona

Odlomený ocas gekonů nezůstává jen tak pasivně ležet, ale po dlouhé minuty dokáže vykonávat komplexní pohyby.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mládě gekončíka nočního (Eublepharis macularius) | Foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.5, Michelle Reaves

Autotomie je obranný mechanismus, který známe od plazů, obojživelníků, některých savců a velkého množství bezobratlých. Napadený živočich se dobrovolně vzdá nějaké část těla a doufá, že dravec zaměří svou pozornost právě na ni. Živočich zachrání holý život a ztracená část těla mu obvykle časem doroste. Biologové ze dvou amerických univerzit si všimli, že ocasy gekonů se relativně dlouho po odlomení od těla samy pohybují.

Elektromyografie a záznamy pořízené vysokorychlostní kamerou ukázaly, že ocas gekončíka nočního (Eublepharis macularius) v prvních 30 minutách po odlomení vykonává komplexní arytmické pohyby. Jejich součástí jsou i "dramatické" záškuby, při kterých ocas povyskočí až do výšky 3 cm. Otázkou je, jak to dělá. Vědci se domnívají, že ocas obsahuje sítě neuronů, které se označují jako generátory centrálního vzorce (central pattern generator, CPG) a jsou schopné řídit opakované pohyby.

Gekoni tak zřejmě dokazují platnost teorie, podle které mohou generátory centrálního vzorce vykonávat funkce i poté, co byly odděleny od centrálního nervového systému. Tím by se také dala vysvětlit spontánní aktivita končetin, která se občas objevuje i u lidí s přerušenou míchou.

Výsledky studie popisuje článek v Biology Letters.

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme