Divoká prasata na předměstí. Jsou chytrá, myslivce poznají a vyhnou se mu, tvrdí odborník

Na některých místech Česka se přemnožila divoká prasata. Způsobují citelné škody na pozemcích a občas také napadají psy. Radnice nabízejí myslivcům vyšší odměny za odstřel. Proč se divočáci přemnožili? Ve vysílání Českého rozhlasu Plus odpovídal Miloš Ježek z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity, také člen Českomoravské myslivecké jednoty.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Divoké prase s mláďaty

Divoké prase s mláďaty | Foto: Městské lesy Hradec Králové a.s.

Zprávy o výskytu divočáků ve městech se zprvu jevily jako kuriozita. Ale zdá se, že radnice opravdu mají závažné problémy a že to nevypadá jako žert. Jak závažné to podle vás je?

Přehrát

00:00 / 00:00

V České republice se přemnožila divoká prasata. Není vzácností zahlédnout divočáky i u supermarketů na předměstí. Postačí, když radnice slíbí odměny myslivcům za odstřel divočáků? Ptáme se Miloše Ježka z České zemědělské univerzity.

Problém trvá už delší dobu. Je nutné zdůraznit, že to není problém jenom Prahy nebo Čech, ale je to problém všech metropolí, které mají ve svém katastru velké plochy zeleně. To znamená, problémy nejsou jenom v Čechách, ale obrovské problémy jsou například v Berlíně, Barceloně a z mimoevropských států jsou problémy například v exotických destinacích, jako je Soul, Istanbul a Hongkong.

A jsou to skutečně závažné problémy? Není to jen, že někdo vyfotí na mobilní telefon divoké prase?

Přesně tak. Jsou to problémy s tím, že divočáci se stali součástí těch měst. Obývají ta města kontinuálně. Snaží se využívat těch výhod, které jim město nabízí. A samozřejmě s tím přicházejí některé konflikty, které se týkají zejména škod na soukromých majetcích, to znamená ničení zahrad, ničení oplocení a podobně, případně i pronikání do center měst. A pak jsme svědky takových honiček jaká byla třeba v minulých letech v Praze, kdy divočák skutečně vniknul do samotného centra Prahy.

Jsou divoká prasata v České republice v současné době přemnožená?

Nevím, jestli můžeme použít ten termín přemnožená, protože podle mého názoru ten prostor na zvyšování početnosti ještě je. Důležité je říct, že problém s černou zvěří, jak ji označují myslivci, tak byl už v minulosti. Černá zvěř na našem území dlouhou dobu nežila. Ty problémy eskalovaly na konci osmnáctého století, kdy Marie Terezie a následně její syn Josef nařídili vystřílení, anebo vychytání těch divočáků v rámci českých zemí. To se obyvatelům tehdy na konci osmnáctého na začátku devatenáctého století povedlo a divočáci u nás ve volné přírodě nežili až do konce druhé světové války.

Miloš Ježek | Foto: Jana Trpišovská

A teď jsou početně jaké stavy? Jak to hodnotíte, když říkáte, že to asi není přemnožení. Je nějaká hranice, máte vy myslivci nějakou definici toho, co je přemnožení u nějakého druhu?

Ta definice není úplně jasná. O přemnožení bychom mohli říci to, když zvíře vyčerpá ty svoje potravní zdroje a začnou nějaké regulační procesy v té populaci. To znamená, že ta zvěř začne odumírat sama od sebe, případně se vyskytnou nějaké nemoci, které tu populaci zdecimují, a to na současnou situaci nevypadá. Ona skutečně využívá ty zdroje, které jí nabízíme. Zejména jsou to potom zemědělské plodiny, jako je kukuřice, řepka, pšenice a podobně, kde nachází potravu. A ta potrava se promítá i do kondice té zvěře. Divočáci rychleji dospívají jak tělesně, tak fyzicky, a to si můžete představit pod tím, že selata jsou schopna se zapojit do reprodukce již v prvním roce a také to mnohá z nich činí. To znamená, už je ten přírůstek de facto v té nejmladší kategorii.

Potravní zdroje, to je určitě klíčová záležitost. Ale nesvědčí právě to, že nyní, když černá zvěř proniká do měst, už nemají zdroje v lesích nebo ve svém přirozenějším prostředí, než jsou ulice a náměstí?

Oni samozřejmě ty zdroje v těch lesích mají. Ale musíme si uvědomit, že probíhá standardní myslivecké hospodaření. To znamená, že ta zvěř je zde lovena, je na ní vyvíjen nějaký lovecký tlak a samozřejmě se těch myslivců obává. Zvěř hledá ve městech útočiště, protože lov ve městech není tak snadný. Myslivec ji nemůže tak snadno ohrozit, a ta zvěř reaguje na to, že se dokáže přizpůsobit obyvatelům měst a žít vlastně společně s Pražany.

Myslivci na východě Prahy odstřelují přemnožené divočáky. Nechoďte do lesa, vyzývají veřejnost

Číst článek

Chcete říct, že divoké prase pozná, že když zůstane v lese, tak ho tam ohrozí nějaký myslivec s flintou, zatímco když bude bydlet v Horních Počernicích, tak tam mu nic nehrozí, protože tam lidé nemají zbraně?

Přesně tak. Divočák dokáže poznat skutečně myslivce, respektive dokáže odlišit ta místa, kde se loví a kde se neloví. A místům, kde se loví, tak se samozřejmě vyhýbá.

Ještě prosím slovo k tomu, jak důležité je to, jaké plodiny pěstují zemědělci na polích pro populaci divokých prasat. To má tedy asi dost zásadní vliv.

Ano. Samozřejmě nejatraktivnější jsou porosty kukuřice, případně řepky, kdy ta zvěř tam nalézá nejenom potravu, ale i klid. A divoká prasata jsou zde obtížně lovitelná. Myslivec má mnohem menší šanci v tom porostu, který čítá několik desítek hektarů, ulovit. Zvěř tam skutečně tráví v případě té kukuřice období od konce května, někdy až téměř do Vánoc, dokud ta kukuřice na tom poli stojí.

Krmí divoká prasata i sami myslivci?

Samozřejmě, je to součást mysliveckého hospodaření. Tak jako se starají o jinou zvěř, tak se starají i o divočáky. U divočáků tam vstupuje ještě jeden faktor, že divočáci jsou striktně noční zvěř. A ten lov v noci je obtížnější než během dne, a tak se snaží samozřejmě na to krmení divočáky lákat, takzvaně vnadit, a zde je potom teda lovit.

Je to tak, že si myslivci prostě krmí prasata, aby měli co střílet?

To množství musí být vyvážené a nemělo by docházet k předkládání nadměrného množství toho krmiva. Mělo by se tedy jednat skutečně o vnadění, to znamená předkládání malého množství atraktivního krmiva, například zrno kukuřice, ale s tím důrazem, že by to neměla být ta hlavní složka té potravy.

Lov divokých prasat na okraji Prahy: ke zraněnému chataři museli záchranáři

Číst článek

Je třeba letošní zima nějak výjimečná nebo jiná oproti předchozím v tom, že prostě byla skutečně zima, hodně sněhu, hodně ledu a že ta zvířata prostě musejí hledat potravu i mimo les?

Letošní zima, nechci říct, že byla výjimečná, ale v minulých letech nebyla tak častá nebo tak tvrdá. A ti divočáci skutečně měli nouzi, a to město jim nabízí komfort získání poměrně snadné potravy. A samozřejmě můžete třeba uvažovat i to, že ve městě je tepleji, není tam tak velká sněhová pokrývka a je možné, že se stáhli skutečně z okolních lesů.

Kde vlastně ve městě může divoké prase žít?

Může žít téměř všude. Důležité je, aby mělo přes den možnost nějakého úkrytu. To jsou například městské parky, zarostlé plochy starých továren, nevyužívaných ploch a podobně, kde tráví den, a pak se přes noc vydává blíž k obydlím a hledá potravu například v zahrádkářských koloniích, případně nějakých starých kompostech, které si lidé dělají buď na vlastních zahradách, nebo těsně za nimi. Dávají tam nějaké rostlinné zbytky ze zahrádek, zbytky ovoce a divočáci to samozřejmě dobře vycítí a tu potravu tam hledají.

Na bavorsko-české hranici běhají radioaktivní divočáci. Jejich maso se musí testovat | Foto: Pavel Polák

Já vím, že vám tahle otázka bude připadat hodně laická, možná až naivní, ale co vlastně žerou divoká prasata?

Divoké prase je všežravec, to znamená, že jeho žaludek je uzpůsoben příjmu téměř veškeré potravy. Nicméně hlavní složkou je rostlinná potrava. V lesích samozřejmě nejčastěji hledá lesní plody, jako jsou bukvice nebo žaludy, ale ve městech to skutečně můžou být jakékoli zbytky, často navštěvuje i okolí popelnic, okolí skládek a podobně, kde tedy se nacházejí jakékoliv organické zbytky.

Z hlediska potravy toho, co to zvíře potřebuje, je to nenáročný druh a i to mu pomáhá k tomu, aby se dobře množilo?

Přesně tak. Dokáže využít skutečně maximum z toho prostoru na rozdíl třeba od jelena nebo od srnce, který takovou potravu nevyužívá.

Když jste na začátku říkal, že problém s divočáky je i v jiných světových městech, dá se říci, že divoká prasata se dokázala lépe než jiné druhy sžít s člověkem?

Ano. A mohl bych to nazvat tak, že je to nejenom kosmopolitní druh, tedy že žije po celém světě, ale mohli bychom ho parafrázovat jako metropolitní druh, protože v mnoha metropolích světa se vyskytují divočáci a jsou s nimi skutečně problémy.

Přemnožení divočáci napadají na východním okraji Prahy psy. Myslivci situaci nezvládají, tvrdí starosta

Číst článek

Divoká prasata se tedy naučila pohybovat v okolí velkých měst, že se to už předává i z generace na generaci?

Určitě. Hraje tam velkou roli sociální učení, kdy matka předává zkušenosti na své potomky a u divočáků je sociální chování velice vypracované, ta zvěř je velice chytrá a dokáže pružně reagovat na změny.

Mohou být divočáci vysloveně nebezpeční, útočí někdy na člověka?

Primárně se divočák vždycky snaží utéct, to znamená, že není potřeba se bát i těch, kteří se vyskytují ve městech. Pak ovšem dochází k nějakým extrémním situacím, kdy se divočák cítí ohrožen, například člověk překoná hraniční vzdálenost, kdy to zvíře vyhodnotí tu situaci tak, že už neutíká, ale začne útočit. Ty případy jsou velice vzácné, ale dochází k nim. Zejména třeba u bachyní, které mají mladé…

Pokud bychom dali stranou tedy nějakou možnost, jak říkáte, nepravděpodobnou přímého útoku na člověka nebo střetu s člověkem, tak jaké další škody divoká prasata páchají?

Jak už jsem zmínil, nejvýznamnější jsou škody na zemědělských porostech, kdy odhady hovoří o několika desítkách až stovkách milionů korun. Velkým problémem jsou samozřejmě i dopravní nehody, která ta zvířata způsobují. Zejména třeba na frekventovaných silnicích v okolí Prahy to může být velký problém, když tlupa divoké zvěře nebo rudl vběhne na dálnici, tak skutečně může dojít k obrovskému neštěstí.

Jste členem Českomoravské myslivecké jednoty. Dostávají se třeba myslivci často do sporu se zemědělci, kteří by myslivcům vyčítali, že málo loví černou zvěř a že to je vlastně vina myslivců?

Samozřejmě ta diskuse je dlouholetá…

Diskuze, ne spory?

Spory tam samozřejmě jsou, ale vždycky záleží na lokálním řešení, na domluvě těch dvou subjektů, protože i sami zemědělci mají poměrně výrazná práva na to, jak ovlivnit chod myslivosti na jejich pozemcích, protože ve většině případů jsou vlastníky pozemků a rozhodují o tom, kdo bude vykonávat právo myslivosti právě na jejich pozemcích.

Ale zároveň, když zemědělec má zasazenou kukuřici nebo řepku, tak si ji asi těžko může nechat podupat nějakou četou myslivců, nebo ne?

Myslivci tu kukuřici tomu zemědělci nepodupou. Samozřejmě se myslivci snaží aktivně bránit škodám. To znamená, že už od jara se snaží dělat nějaká opatření, plašit zvěř na pozemcích a podobně. Na druhou stranu třeba i zemědělci vycházejí v mnoha případech vstříc myslivcům, kdy tvoří nějaké pruhy v polích k tomu, aby myslivci mohli lovit a podobně.

Jaký vliv má na jiná zvířata, jiné druhy, pokud zrovna divoká prasata jsou ten úspěšný druh?

Pro mnoho druhů drobné zvěře, která hnízdí a vyvádí mláďata na zemi, je to velice negativní faktor. Divoká prasata skutečně žerou třeba ta mláďata bažantů, zajíců a podobně, případně i srnek. A divočáci samozřejmě ohrožují i hnízda pěvců, kteří hnízdí na zemi.

Vy se ve své vědecké práci se zabýváte i tím, jak velké území vlastně divoká prasata potřebují nebo využívají.

V rámci výzkumu jsme se zabývali telemetrií, to znamená sledování divočáků pomocí GPS obojků. Závěry jsou poměrně překvapující, protože vždy se tradovalo, že divočák během noci urazí několik desítek kilometrů za potravou a podobně, nicméně z našich studií vyplývá, že divočák potřebuje ke svému životu řádově několik stovek hektarů. Nemá tedy důvod se nějakým způsobem významně přesouvat po krajině a putovat po krajině. A tomu území, na kterém žije, ve kterém vyrostl, tak je velice věrný a využívá ho.

Jak často se tedy vydává ze svého území nebo jak daleko dojde, když to nejsou desítky kilometrů?

Když bychom to charakterizovali plošně, tak jsou to řádově stovky hektarů. Řekněme ten domovský okrsek, kde to zvíře žije, se pohybuje od 500 do zhruba 2 000 hektarů.

Jaké jsou způsoby regulace počtu divokých prasat?

Nejvýznamnější způsob je samozřejmě odlov, který je prováděn ve většině případů střelnou zbraní. V posledních letech se stále častěji začínají využívat i alternativní metody, zejména odchyt divočáků do odchytových zařízení, kdy úspěšnost odlovu je poměrně velká a dokáže se tak odchytnout třeba celá tlupa divočáků. Ve světě byly testovány různé metody, například metoda sterilizace bachyní v Austrálii, ale nebyly tak úspěšné.

Každý druhý divočák na Šumavě je radioaktivní. Zvířata si pochutnávají na houbách plných cesia

Číst článek

Můžete trochu přiblížit, jak třeba fungují nějaké pasti, které by myslivci mohli používat?

Pasti vypadají tak, že se jedná o klec nebo nějaké malé oplocené území, kam je ta zvěř lákána na krmivo a ve chvíli, kdy vstoupí dovnitř, odjistí padací zařízení a zapadnou za ní dveře.

Pak se s tím zvířetem děje co? Když je tedy odchyceno do nějaké pasti, tak jaký je jeho další osud?

Máme několik možností. Buď to zvíře můžeme někam převést a vypustit, nicméně tím problém přemístíme někam jinam. Často se také stává, že když ty divočáci byli převezeni někam, to jsou případy třeba z Barcelony, kdy byli odchyceni ve městě, tak se během několika málo dní opět do toho města vrátili. A pak samozřejmě je to řešení s tím, že tu zvěř je nutné usmrtit.

Co jsou to pachové odpuzovače? Metoda odchytu?

Pachové odpuzovače fungují na principu emitace lidského pachu, to znamená, že napodobují přítomnost člověka. Pachové ohradníky, jak tomu říkáme, se běžně používají v okolí silnic, kde jsou účinné. Nicméně v městském prostředí, kde je hodně lidí, je pach člověka běžný, tak si nemyslím, že by úspěch byl nějak výrazný.

Co se děje s divočákem, když ho myslivec odstřelí? Je vždycky možné maso zkonzumovat?

Pokud dojde k ulovení divočáka všemi náležitostmi, které nám stanoví zákon o myslivosti, tedy že divočák je uloven střelnou zbraní, tak nejdříve musí být vyšetřen na výskyt svalovce, které provádí Státní veterinární ústav. A potom může jít ke konzumaci do oběhu. Nicméně upozorňuju, že to skutečně musí udělat pouze myslivec. A pokud je to zvíře například sraženo autem nebo nalezeno mrtvé v lese, tak samozřejmě ta zvěřina poživatelná není.

Jak důkladná je ta veterinární kontrola, o které mluvíte? Může skutečně zkontrolovat každý ulovený kus?

Je to povinnost uživatele honitby. To znamená ten, komu ta honitba patří, zajistí to, že každý kus bude zkontrolován.

Za jak závažné považujete zprávy o kontaminaci českých divokých prasat radioaktivním cesiem, které se ukládalo podle toho současného vysvětlení v houbách po výbuchu Černobylu?

Největší problém je na pomezí české a německé strany Šumavy, kde ten spad byl údajně nejvyšší. A ta divoká prasata jsou tam pravidelně vyšetřována, respektive každé ulovené divoké prase na území Šumavy je vyšetřeno na obsah radioaktivních prvků. A pokud ta hodnota je vyšší, tak je samozřejmě zabaveno a likvidováno.

Máte nějaké povědomí o tom, jestli samotná zvířata trpí tím, že zkonzumují radioaktivní houby?

Nebylo zaznamenáno, že by se vyskytly nějaké projevy následků radioaktivity.

Divočák | Foto: Fotobanka Pixabay

O divokých prasatech se mluví jako o škůdcích, které je potřeba likvidovat nebo regulovat. Co je na nich hezkého?

Už samotné chování divočáků je velice zajímavé. Oni mají propracovaný systém rodinných tlup, kdy skutečně rodinnou tlupu vede bachyně, která předává potom své zkušenosti na potomky. Existuje tam velice přísná hierarchie v chování. Často jsou obyvatelé rádi, že divočáky mají ve svém okolí. Mnoho z nich například divočáky krmí, pozoruje je zejména třeba v městech, kdy jsou běžné obrázky, jak zahrádkář pravidelně krmí bachyni s mladými.

Vy jste řekl, že divočáci jsou chytrá zvířata. Jak se to pozná?

Třeba z výsledků telemetrie. Měli jsme označenou bachyni na Šumavě a ta bachyně pokaždé reagovala na lov, který tam probíhal na takzvanou naháňku, společný lov, úplně stejně. Bachyni během tříletého sledování nikdo z myslivců neviděl. Ona vždycky opustila území, kde docházelo k lovu už při příchodu těch lovců. A vždycky používala k úkrytu to samé stanoviště blízko vesnice, tam zůstávala dvě noci, po dvou dnech se zase vracela na ta samá místa.

Jak důležitá jsou divoká prasata pro lesní ekosystém, jak významnou roli hrají?

Divoká prasata jsou v lese poměrně užitečná a škody jsou minimální. Často rozrývají půdu. Zahrabávají tam semena lesních dřevin, které potom lépe klíčí a pomáhají přirozené obnově. Samozřejmě toho lesa.

Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme