Je to vlastní kus zeleně pro rekreaci i pěstování, oceňují městští zahrádkáři
Zahradní bazén a anglický trávník nebo jen trávník s lavičkou a stolkem pro trávení hezkého odpoledne. Zahrádkářské kolonie na okrajích měst už neslouží jen pro pěstování zeleniny. Někteří členové zahrádkářských osad tam chtějí jen odpočívat, relaxovat a užívat si na zahradě, kterou nemají na sídlišti. Stále se ale najde i dost těch, kteří si užívají práci na záhonech.
Paní Silva se vydává s dětmi z bytovky na Žižkově tramvají do zahrádkářské kolonie na Libeňském ostrově.
„Co s nimi? Někde musí být na vzduchu. Hřiště moc neberu, to je samý pejsek, to nemusím. Kolikrát se mi stalo, že se mi tam vyváleli ve výkalech. Nemusím,“ říká maminka dvou rošťáků, když kráčí po pěšince ke své chatičce v zahrádkářské kolonii.
Je všední den dopoledne a sousedů tady moc nepotkává. A jak paní Silva dodává, na kus řeči se tady s málokým zastaví i o víkendu. S výměnou generací se podle ní ztrácí soudržnost zahrádkářů.
„Když jsem dojela, ještě to tak nějak fungovalo, ale teď se tu hodně lidí změnilo. Starší to popouštěli, je tu hodně mladých a už to není takové to tradiční. Radši si každý rýpá v tom svém políčku,“ konstatuje paní Silva.
Zahrádkaření ve městě ale není bez problémů. Chatičky na zahrádkách jsou většinou v noci opuštěné, a tak se běžně stává, že majitel často zaznamená následky návštěvy nezvaných hostů. Nezřídka si tak většinou bezdomovci odnesou zahradnické nářadí či sklidí úrodu, mnohdy ale jen hledají přístřeší na přespání. I když jsou návštěvy nevítané, většinu skalních zahrádkářů jejich návštěva od zápalu pro vlastní kus zeleně neodradí.
Zahrádkářské kolonie ve městech jsou také často ve hledáčku projektantů nové zástavby. Zahrádky bývají totiž v místech s dobrou dopravní dostupností a nedaleko městských center. Investoři o ně proto mají zájem.
Jak ale říká architekt Jan Mužík z Asociace pro urbanismus a územní plánování, i zahrádkáři mají právo na svou realizaci. Využívat by podle něj mohly i plochy, které teď leží ladem.
„Jsem zastánce toho, aby třeba i ve městech tyhle plochy byly,“ dodává Jan Mužík.
Za pravdu musí dát architektovi Mužíkovi každý, kdo se podívá na malé děti, jak se radují z vlastnoručně zasázených jahod.
