Kytovec mezi souší a vodou
Objev nového druhu pravěkého kytovce měl neobvyklý průběh. Nechybělo mnoho a fosilie by se stala součástí nějaké luxusní budovy.
Leštěný kámen se používá k obkladům stěn a budov. Podobný osud měl mít i kus vápence vytěžený v Egyptě, který zprvu vypadal zcela obyčejně. Blok kamene byl přepraven do Itálie a nařezán na tenké desky. Tehdy se objevily zkamenělé kosti. Pozorný kameník si jich všiml a přivolal odborníky. Asi 40 milionů let starou fosilii tvoří lebka a část hrudního koše. Po prozkoumání nálezu došli paleontologové z Univerzity v Pise a z Michiganské univerzity k závěru, že před sebou mají dosud neznámý druh kytovce, který pojmenovali jako Aegyptocetus tarfa.
Díky tomu, že blok kamene byl nařezán na desky silné asi 27 mm, mohli paleontologové kytovce prozkoumat způsobem, který by normálně vyžadoval desktrukci fosilie. Lebku a kosti vyňali a poskládali způsobem, který odpovídal živému zvířeti. Aegyptocetus byl jakýmsi přechodným stádiem mezi suchozemskými předky a moderními kytovci, kteří jsou zcela závislí na vodním prostředí. Měl dobrý čich, který moderním vodním savcům obvykle schází. Na druhou stranu měl podobně jako dnešní kytovci vysoce rozvinutý sluch. Jeho schopnost pohybu na souši vědci přirovnávají k tuleňům.
Podrobné zkoumání také odhalilo stopy zubů na žebrech, které dokazují, že kytovce před smrtí napadli žraloci. Malé „jizvičky“ jsou zase stopy po přisedlých korýších svijonožcích, kteří se usadili na kostře poté, co tělo kleslo ke dnu.
