Lipicánští koně, symbol mocnářství i ušlechtilosti
Lipicáni bývali symbolem habsburského císařského dvora, jezdil ale na nich i Masaryk a před vyhynutím je zachránil americký generál Patton. Slavní koně však pocházejí ze Slovinska.
Španělskou dvorskou jezdeckou školu, habsburský dvůr ve Vídni i Masaryka spojují Lipicáni. Slavní koně s několikasetletými rodokmeny patřili k chloubám Rakouska, pocházejí ale ze Slovinska, ze stejnojmenné vesničky, která jim dala jméno.
Klapot kopyt zní po celém hřebčíně od časných ranních hodin, kdy jsou koně vyváděni na pastvu, až do večera, kdy se vracejí do stájí. Pravidelný "obřad", který se v Lipici opakuje už od 16. století.
"Hřebčín je nejstarší v Evropě, založen byl v roce 1580 rakouským arcivévodou Karlem. Odtud pocházejí koně sloužící na císařském dvoře ve městě na Dunaji," vypráví jedna z průvodkyň.
Lipica, obec, která obcí v pravém slova smyslu vlastně není. Hřebčín, stáje, cvičební aréna, jízdárna a hospodářské budovy, ve kterých jsou umístěny kočáry. Nechybí ani kostel zasvěcený sv. Antonínovi.
Všichni, kdo zavítají do Slovinska, zamíří totiž hlavně do zdejší krasové oblasti, a právě krasová pole mají největší podíl na původu lipicánů. "Lipicáni byli získáni křížením ušlechtilých arabských, španělských a dalších koní s kobylou pocházející ze zdejších krasových planin, které jsou pro jejich vlastnosti nejdůležitější."
Barva a schopnosti
A čím jsou lipicáni tak zvláštní? Jednak barvou - až do sedmi, někdy do deseti let věku jsou koně tmaví, teprve potom získávají "svou" bílou barvu. Druhým unikátem jsou jejich schopnosti.
Umějí chodit do strany, kolmo i šikmo k ose svého těla a zvládají vysoké výskoky na místě i s jezdcem.
Lipicány proslavila jejich role na habsburském dvoře, kde sloužili pro tahání kočárů. Vzpomínáte na čtyř a vícespřeží z historických filmů o císařovně Sissi? Proslavila je i výjimečná drezúra zvaná "španělská jezdecká škola."
Lipicána jste v dobách rakouské monarchie mohli dostat i jako dárek, stačila maličkost - mít modrou krev a být příslušníkem některého z vládnoucích rodů.
Po rozpadu Rakousko-Uherska ale nastaly lipicánům těžké časy. Chovy se rozdrobily a stovky z nich se ocitly v Itálii, v Rumunsku, Maďarsku i v bývalém Československu, kde byli ustájeni v Hostouni na Šumavě. Možná si někteří z vás vybaví fotografii prezidenta Masaryka sedícího na běloušovi. I tento kůň byl lipicán.
Ve 20. století lipicánům několikrát hrozilo vyhynutí. Za 2. světové války je de facto zachránily americké jednotky, konkrétně generál Patton.
Lipica je jen jedna
O lipicány se bojuje i na diplomatickém poli. "Autorská práva" si totiž nárokuje jak Lublaň, tak Vídeň, protože chov lipicánů po rozpadu habsburské monarchie pokračoval v rakouském Piberu.
Ochranná známka na lipicány je nyní ceněna stejně jako například šampaňské. Koně se sice stali součástí národního dědictví, ale hlavní roli hrají peníze.
"Mezi koňmi provádíme výběr a ti nejlepší hřebci, kteří jsou prodáváni hlavně do arabských zemí, mají cenu až 15 000 euro," dokládá průvodkyně ze slovinského hřebčína. Lipica je ovšem jen jedna. Ve Slovinsku.
