Lvíčata Terry a Basty z olomoucké zoo první kontakt s přírodou zaskočil
Velký den zažila tříměsíční mláďata vzácného lva berberského v olomoucké zoo. Konečně se mohla projít na čerstvém vzduchu ve venkovním výběhu. Bylo to jejich vůbec první setkání s přírodou. Sourozenci Terry a Basty ale byli z tohoto zážitku trochu zaskočení.
Z podřepu v kotci vyskakuji na spojovací chodbu v zázemí šelmince.
Ošetřovatelka Dana Reisigová už mi za zády bere lvíčata. Poslušně se nesou k dalším spojovacím dveřím a poprvé si užívají čerstvého vzduchu v malém výběhu.
Pěkně se pronesou - každý má 13 kilo. V očích mají vystrašený výraz a choulí se v koutě. Není vůbec poznat, že jsou to králové zvířat.
„Jsou trošku v šoku, ale relativně to zvládají,“ uklidňuje ošetřovatelka. Jeden je bojovník, druhý se drží matky-lvice.
Na konci procházky je ve mně malá dušička, když mi v šelminci nad hlavou prochází rozlícený tatínek Šimon.
„Zlobí se, protože neví, jestli má jít dovnitř, nebo ven, nebo jestli má reagovat na jaguára, který je momentálně vedle,“ vysvětluje Reisigová.
Maminka Lilly v kotci nekompromisně přehlédla situaci a vystrkala své potomky do velkého výběhu. Misky mláďat ale nezapomněla zkontrolovat.
„Někdy se stane, že to lvice sežere, ale koťata určitě nezůstanou o hladu ani o žízni. Všeho mají dostatek,“ ujišťuje ošetřovatelka.
Spokojená lví rodinka už je společně ve výběhu. Vracíme se úzkou chodbou k východu, po stranách jsou zamřížovaná okna do jednotlivých ubikací šelem a z jednoho na Danu Reisigovou koukají dvoje oddané oči o rok starších lvích bratrů.
Každý z nich má 130 kilo, ale pod rukou milované chovatelky se mění v ty největší mazly. „Pusinkují se přes mříže. Když tam člověk natlačí pusu, tak dostane pusu,“ říká ošetřovatelka.
Přes mříže hladí jejich mohutné tlapy a čumáky. Je naměkko. „Bez nich to nemá smysl,“ přiznává s vlhkýma očima Reisigová.
