Tradice v chování si z generace na generaci nemusejí předávat jen kytovci nebo šimpanzi. Nová studie dokazuje, že své tradice a schopnost sociálního učení mají i mnohem nenápadnější zvířata.

Tento článek je více než rok starý.

15:52 4. června 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Mangusty žíhané (Mungos mungo) jsou drobné šelmičky, které obývají východní a střední Afriku. Pro výzkum tradic jsou přímo ideální, protože žijí ve velkých společenstvích, kde každé mládě dostane svého „mentora“. Obvykle je to dospělý bratr, bratranec či strýc, který mladou mangustu seznamuje s prostředím a učí jej různým „fíglům“. Mangusty kromě jiného pojídají ptačí vajíčka a velké brouky s tvrdými krovkami. K chutnému soustu se dostávají dvěma různými způsoby: buď kořist drží předními tlapkami na místě a snaží se do ní prokousat, nebo ji mrští proti skále či kmeni stromu tak, aby tvrdá schránka praskla.

Vědci z Vídeňské univerzity mangustám nabídli zcela nový typ kořisti, který připomíná dětská „kinder vajíčka“. Malý plastový kontejner s rybím masem a rýží mohly mangusty otevřít jak kousáním, tak házením o skálu. Dospělé mangusty na to záhy přišly a k otvírání vajíčka používali jeden nebo druhý způsob. Individuální preference dlouhodobě přetrvávaly, což splnilo základní podmínku pro vznik tradice. Další otázkou bylo, jestli dospělí své chování přenesou na další generaci. Odpověď byla kladná. Mladé mangusty, které poprvé dostaly kinder vajíčko, se do něj pustily způsobem, který odkoukaly od svého mentora. Tuto preferenci si zachovaly i v dospělosti. Výsledky studie tak ukazují, že předávání tradic nevyžaduje nijak zvlášť vyspělý mozek a že mezi zvířaty může být mnohem rozšířenější, než se nám zatím zdálo.

Zdroj: Current Biology

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít