Mšicím vadí špatný dech
Teplý a vlhký závan dechu z tlamy funícího býložravce je signálem, který mšicím říká, že je čas opustit palubu.
Býložravci svými potravními nároky ohrožují rostliny, které se ožírání brání pomocí trnů nebo chemických látek. V pozadí této velmi dobře známé interakce se krčí ještě jedna, která je prozkoumaná daleko méně.
Na rostlinách žije drobný hmyz, který pochopitelně nijak netouží skončit v tlamě býložravce, a stát se tak náhodnou vedlejší obětí jeho apetitu. Pokud se pozorně zadíváte na stádečko koz spásající vojtěšku, možná si všimnete, že z rostlin těsně před sežráním na zem hromadně padají mšice.
Otázkou, která zajímala izraelské vědce z Univerzity v Haifě, bylo, jak mšice poznají, že se k nim blíží potenciální nebezpečí. Experimenty s kyjatkami hrachovými (Acyrthosiphon pisum) ukázaly, že zásadní je dech. Mlsná koza, která se chystá slupnout vojtěšku, s každým zafuněním vydechuje vzduch, který je mnohem vlhčí a teplejší než vzduch v okolním prostředí. Na mšice tento závan působí jako zatroubení k ústupu. Většina kolonie seskočí z ohrožené rostliny jako jeden muž a zachrání si tak holé životy.
Zajímavý objev trochu svádí k humorným úvahám o nových metodách ekologické ochrany rostlin před škůdci. Že by nejlepším řešením bylo prostě se posadit na záhonek a dýchat na rostliny napadené mšicemi?
Zdroj: Current Biology
