Myslivci na Českolipsku mění způsob lovu divočáků. Bojí se, že se jejich psi nakazí

Až třetina divočáků v Česku může být nakažená tzv. Aujeszkyho chorobou. Ta sice není přenosná na lidi, mohou se jí ale nakazit třeba psi, kteří na tuto nemoc umírají. Za loňský rok na ni uhynuli v celém Česku dva psi, letos Státní veterinární správa žádný takový případ neeviduje. Někteří myslivci na Českolipsku přesto už kvůli riziku nákazy změnili způsob lovu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Divočák (ilustr. foto) | Foto: Prokop Havel

„Je tady i možnost nakažení takzvanou Aujeszkyho chorobou. Je to virové onemocnění, které zasáhne nervovou soustavu psa,“ vysvětluje hospodář mysliveckého spolku v Radvanci Emil Šůla.

„Úmrtnost je stoprocentní. Příznaky jsou hodně podobné vzteklině. Zvíře během dvou až tří dnů umírá v hrozných bolestech a není možné mu pomoci,“ popisuje Šůla.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kvůli nemoci, která se přenáší na psy, změnili myslivci na Českolipsku způsob lovu divočáků

Podle něj v příměstské honitbě, kde by člověk divočáka nehledal, střílí ročně až čtyřicet divočáků. Každý druhý den alespoň jeden kus. Nemoc změnila i způsob lovu spárkaté zvěře.

„Dříve se střílela myslivecká rána. Dávala se rána na komoru, kdy prase uteklo třeba padesát metrů a pak se vzal pes, který to prase našel. V současné době střílím tak, abych střílel přes běh a znehybnil ho – aby zůstalo na místě a nemusel jsem používat psy,“ vysvětluje.

Nemoc nebezpečná pro psy

Pro člověka není nemoc nebezpečná. Nákaza je riziková především pro psy. Z každého zastřeleného divočáka putují vzorky na kontrolu, a to nejen kvůli Aujeszkyho chorobě.

„Kvůli této chorobě se dávaly vzorky přibližně v loňském roce, kdy se monitorovalo, kolik divočáků je nakažených touto nemocí. V současnosti zkoumáme, jestli zvěř tady nemá prasečí mor nebo svalovce.“

Podle veterinářky Janky Hruškové se Aujeszkyho chorobou nemusí nakazit jen lovečtí psi. „Nakazit se může jakýmkoliv sekretem infikovaného zvířete. Infikuje se orální i nazální cestou. Musí tam dojít přímo ke kontaktu se sliznicí psa. Stačí, aby to natáhl do nosu nebo olíznul slinu, moč nebo výkaly.“

Statistiky nehovoří o častém úhynu psů na základě této choroby. Jednou z možností je podle veterinářky i tím, že pes uhyne ve velmi krátké době.

„To si myslím, že je hlavní příčina. Ten průběh je tak rychlý, že než se třeba majitel rozhodne navštívit veterináře, tak pes už není. Myslím si, že je to spíš o tom, že ty případy nejsou diagnostikované.“

Podle Emila Šůly existuje jednoduché pravidlo, jak snížit riziko nákazy. „Zvěř není hloupá a ví, kudy lidé chodí. Divočák se těm místům bude vyhýbat a nebude tam riziko, že se nakazí pes. Čím víc se lidé budou držet cest a budou je mít na vodítku a nepouštět je na volno, tak je malé riziko přenosu nemoci.“

Tomáš Mařas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme