Na seznamu ohrožených zvířat přibývají v Německu i domácí plemena

Gorila nížinná a tygr sumaterský patří mezi nejznámější zvířata, kterým hrozí vyhynutí. Ohrožené druhy najdeme na všech světových kontinentech. A pro někoho možná překvapivě se k nim řadí i domácí zvířata. V sousedním Německu je ohroženo přes 100 tradičních plemen.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Odborná soutěž plemen kohoutů - vítěz "brahmanka světlá"

Odborná soutěž plemen kohoutů - vítěz "brahmanka světlá" | Foto: Miroslav Zimmer

Krásný černobílý kropenatý kohout o sobě dává pěkně vědět. Důvod k radostnému kokrhání ale nemá. Německá krátkonožka krahujcová, jak zní oficiální název kohoutího fešáka, byl společností za záchranu starých a ohrožených chovů vyhlášen za ohrožený druh. Po německých dvorech běhá už posledních pět set jedinců.

„Naše společnost se vždy snaží zjistit, kolik zvířat ještě žije, jakého pohlaví, a pak zkoušíme majitele propojit, vyměnit zvířata. Každý rok vyhlašujeme jeden ohrožený druh a na ten se snažíme upozornit," popisuje aktivistka Astrid Massonová.

Přehrát

00:00 / 00:00

O aktivitách německé Společnosti pro ohrožené staré druhy informovala Radiožurnál Klára Stejskalová.mp3

Sama se snaží některé druhy odchovat přímo na muzejním hospodářství v Dahlemu. Na seznamu tradičních německých plemen, o která přestali mít chovatelé v posledních letech zájem, jsou především některá plemena skotu, kozy, prasata, ale i krůty. Důvodem je menší výnosnost chovu, méně masa, u krátkonožky krahujcové například nižší nosnost.

Člověka napadne, zda hlavním účelem chovu domácích zvířat není právě jejich užitkovost a zda má tedy vůbec cenu ohrožená plemena zachraňovat. S takovým názorem paní Massonová ale rozhodně nesouhlasí.

„Dnes nikdo nemůžeme vědět, co budeme potřebovat za deset let. Třeba před sto lety hrozilo vyhubení hubenému praseti, protože tehdy byl zájem o tučné. Zatímco dnes vyžadujeme úplně jiný typ vepřového, libové maso. A to se děje u každé rasy,“ argumentuje Massonová.

Paní Astrid hovoří o dalších důvodech, včetně tradičního obrázku venkova.

„K horám patří hnědé krávy, k údolím stračeny. To je součást naší krajiny, kultury. Není možné, abychom měli jen jeden druh krávy, která má nejvíc mléka,“ je přesvědčená paní Massonová ze Společnosti pro ohrožené staré druhy.

Klára Stejskalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme