Na Šumavě padne kvůli kůrovci miliontý strom. Kalamita ale odeznívá
Na Šumavě se chystá slavnost, která může na mnohé působit i jako provokace. Pod pilami dřevorubců má v lokalitě u Modravy na Klatovsku padnout za oběť ve válce s kůrovcem už miliontý strom. Bude to svého druhu milník, ale celkově se prý situace láme a škůdce šumavských lesů je na ústupu. Podle údajů, které dnes poskytlo vedení národního parku, by letos mělo být kvůli kůrovci pokáceno 70 000 stromů, zhruba třetina oproti loňsku.
Podle Jiřího Mánka, ředitele Národního parku Šumava, jsou důvody letošního méně drastického kácení dva:
„Letos jsme se na boj s kůrovcem loni a letos včas připravili. Proto jsme v zásahových územích včas asanovali každý kůrovcem napadený strom. A to ještě dříve, než se v něm stačili kůrovci vyvinout, rozmnožit, vyletět a napadnout další stromy.“
O konci kůrovcové kalamity na Šumavě mluvili na Radiožurnálu Jiří Mánek, ředitel Národního parku Šumava, a Jakub Hruška, předseda Stínové vědecké rady NP Šumava
„Druhým důvodem je také to, že v bezzásadové zóně, kde se proti kůrovci nezasahuje, bylo asi 10 000 hektarů pro kůrovce atraktivního smrkového lesa. Tento les ale díky kůrovci prakticky odumřel a kůrovec se tam nemůže dále množit. Proto je kůrovce méně.“
Kůrovec má podle Mánka v přirozeném stavu celou řadu nepřátel, kteří mu znesnadňují život. Šumava je ale bohužel z 80 procent smrková monokultura a v takových lesích, pokud se proti kůrovci aktivně nezasáhne, exponenciálně se množí a napadá nové stromy. A to až do té doby, dokud v dosahu svého doletu nezlikviduje všechny pro něj atraktivní stromy.
„Dnešní pan ředitel loni prohlásil, že na Šumavě zuří kůrovcová kalamita tisíciletí. Rok poté prohlašuje, že na Šumavě kůrovcová kalamita skončila. Vidím v tom nesoulad a nechápu, proč loni o tisícileté kalamitě mluvil, když už loni bylo zjevné, že kalamita je na ústupu,“ říká Jakub Hruška, předseda Stínové vědecké rady NP Šumava.
„Kalamita je na ústupu zejména proto, že kůrovcové gradace obvykle trvají pět až sedm let. A my jsme v šestém roce kůrovcové gradace. V loňském roce kůrovec díky nepříznivému počasí odumřel na spoustě míst, kde jsou na Šumavě přirozené smrčiny, například v oblasti Jezerního hřbetu. Lidský zásah bych proto nepřeceňoval, protože tam, kde se domníváme, že by na Šumavě mělo být jádro národního parku, to jsou přirozené horské smrčiny a ty jsou na kůrovcový cyklus adaptovány,“ pokračuje Hruška.
Podle něj je škoda, že se vrcholová část, která je přirozeně smrková, neponechala spontánnímu vývoji a s kůrovcem se více nebojovalo v nižších polohách, kde jsou také smrkové lesy, ale hospodářské, a rostou na stanovištích původně smíšených lesů.
„Lituji pokácených stromů v horských smrčinách, kterých bohužel padlo velmi mnoho a jestli chce správa slavit ten miliontý, připadá mi to velmi farizejské,“ dodává Jakub Hruška.
