Mangabejové horští se ve své minulosti křížili s jiným druhem primátů. V DNA jedné populace vědci objevili důkazy o tom, že takzvaní kipundži se kdysi "spustili" s paviány.

Tento článek je více než rok starý.

0:00 12. listopadu 2009 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Mangabejové horští (Rungwecebus kipunji), kterým se podle domorodého názvu říká kipundži, jsou necelý metr vysoké opice s dlouhou hnědou srstí, tmavě zbarvenou tváří a nápadným chomáčem srsti na hlavě. Žijí na stromech v odlehlých pralesích Tanzanie a jejich celková populace asi 1100 zvířat je rozdělena do dvou izolovaných skupin, které od sebe dělí vzdálenost 400 km. Právě fragmentace populace patří k důvodům, proč se kipundži záhy po svém vědeckém popsání v roce 2006 ocitli na seznamu kriticky ohrožených druhů.

Kipundži jsou velmi plaché opice a veškeré poznatky o jejich životě až dosud pocházely z řídkých pozorování a několika málo jedinců nalezených v pastech farmářů. Studium tohoto materiálu nicméně ukázalo, že kipundži představují samostatný rod i druh opic. Další zkoumání DNA izolované z opičího trusu tento status potvrdilo, ale vědcům z Wildlife Conservation Society zároveň způsobilo malý šok.

Fragmenty DNA paviánů potvrzují křížení

Mitochondriální DNA opic z obou izolovaných populací se totiž u příslušníků stejného druhu neshodovala, přestože to vědci předpokládali. Důvodem je, že v genetickém materiálu větší populace se vyskytují fragmenty DNA paviánů (Papio). Autoři studie si to vysvětlují jediným způsobem - v evoluční minulosti druhu se někteří kipundži dopustili "mesaliance" s příslušníky zcela jiného druhu primátů.

Nečekaný objev nejen odhalil pestrou minulost kipundži, ale také vnesl jasno do ochranářských priorit. DNA paviánů se vyskytuje u větší populace, ve které žije asi 1000 zvířat. V DNA zvířat z druhé populace, která čítá pouhých 100 opic, vědci žádné známky křížení s paviány nenašli. Jestli je dědictví paviánů důvodem početní převahy jedné populace nebo jen pozůstakem její evoluční historie, zatím nelze říct. Odlišnost obou populací je ale v každém případě důvodem, proč by obě dvě měly být zachovány do budoucna. Zároveň to znamená, že přesun zvířat z jedné populace do druhé nemusí být možný.

Zdroj: Biology Letters

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít