I když myš nikdy nepotkala kočku, její pach ji spolehlivě přiměje k rychlému úprku. Otázkou ale bylo, jaká složka pachu má tak dramatický efekt a čím ji hlodavci vlastně čichají.

Tento článek je více než rok starý.

0:00 14. května 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Hlodavci totiž nemají jen běžné čichové receptory, ale také vomeronasální orgán, který se nachází uvnitř nosu a vnímá feromonové signály. Neurobiologové ze Scripps Research Institute v San Diegu zkoumali, jestli se vomeronasální orgán podílí také na „vyčenichání“ predátorů. Vatové chomáčky napustili slinami a močí koček nebo potkanů nebo je otřeli o pokožku hadů. U normálních myší byla reakce na pach vatových tamponků jednoznačná – myši se ve své kleci ustrašeně stáhly do kouta. Mutované myši, u kterých vomeronasální orgán nefungoval, ale žádné známky strachu neprojevovaly. Nebály se ani uspaného potkana, kterého jim vědci vložili do klece, a klidně se schoulily po jeho boku. Závěr byl jasný: vomeronasální orgán tvoří součást poplachového systému, který hlodavce varuje před dravci.

Laboratorní myši ale žijí po generace v zajetí a s dravci nikdy nepřišly do styku. Přesto mají schopnost po čichu poznat, jestli by jim mohlo hrozit nebezpečí. Vědci z moči a dalších sekretů dravců izolovali jednotlivé sloučeniny a sledovali, jak na ně myši budou reagovat. Zjistili, že myši vyplaší látky z rodiny hlavních močových proteinů (major urinary proteins, Mups). Tyto látky vylučuje do moči většina suchozemských obratlovců a předpokládá se, že slouží při vnitrodruhové komunikaci. Vylekané myši ale ukazují, že močové proteiny mohou přenášet informace i mezi různými druhy zvířat.

Zdroj: ScienceNow

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít