Pižmoňů ubylo, ale člověk za to nemohl

První studie DNA pravěkých pižmoňů ukazuje, že na jejich ústupu ze slávy se daleko víc podepsalo klima než naši předkové.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pižmoň severní | Foto: Podkrušnohorský ZOOPARK Chomutov

Před 12 000 lety začalo drasticky ubývat velkých turů pižmoňů (Ovibos moschatus), kteří vynikají zahnutými rohy a extrémně dlouhou srstí. Kdysi byli pižmoni hojní po celé severní polokouli, ale dnes je najdeme pouze v Grónsku, kde velikost jejich populace dosahuje 80 000 až 125 000 zvířat. Důvody mizení pižmoňů mohly být dvojího druhu: buď lovecké aktivity našich předků, nebo změny klimatu. Koncem pleistocénu ubylo nebo zcela zmizelo víc druhů velkých zvířat včetně mamutů, ale genetikové z Pennsylvánské státní univerzity se zaměřili na pižmoně.

Z mnoha míst jejich bývalého areálu rozšíření vědci získali zbytky kostí pižmoňů staré až 60 000 let a izolovali z nich mitochondriální DNA. Výsledky její analýzy porovnali s DNA současných pižmoňů a sledovali, jak se během času měnila genetická diverzita pižmoňů. Předpokládá se, že snížení genetické diverzity odráží skomírání populací. Po zhodnocení svých výsledků vědci došli k závěru, že pižmoně lidstvo na svědomí nemá. Před 12 000 let se lidská populace rozrostla a na mnoha místech se překrývala s populací pižmoňů. Diverzita v populacích pižmoňů se ale během posledních 65 000 let opakovaně snižovala a zase vzrůstala, což odráží spíš komplexní změny klimatu a prostředí než vliv jediného faktoru v podobě dávných lovců.

Zdroj: Penn State University

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme