Sedí přikrčený, nehybně splývá s kůrou větve uvnitř akvária. Věnuje se zkrátka oblíbené lidské činnosti - zírání, zevlování, jednoduše lelkování. Jediný lelek lesní v celém Česku. Ostatní si totiž užívají tepla v Africe. Tento hendikepovaný lelek je ale v péči ochranářů přerovské ornitologické stanice.

5:35 12. března 2016 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Srazilo ho auto, přišel o část křídla. Potravu sbírá za letu, takže už se do přírody vrátit nemůže,“ vysvětluje ošetřovatelka Martina Hrazdírová.

Dočasným domovem lelka lesního je dlouhé akvárium vystlané stelivem, po jehož celé délce leží větev.

Lelek má skvělé maskování a ve volné přírodě je vzácností. Dříve tomu tak ale nebylo. Kolem lelka vznikala spousta pověstí a mýtů, lidé mu říkali kozodoj.

„Když už lidé lelka náhodou někde našli, tak na ně v obraně otevřel zobák. Lidé si kvůli tomu velkému zobáku mysleli, že jim dojí kozy, protože blízko dobytka lovil hmyz,“ říká ošetřovatelka Hrazdírová.

„Žije velice skrytě, sedne podélně na větev a splyne s kůrou stromu. Přes den nedělá nic, jenom spí. Za soumraku vyletí a v letu chytá různý hmyz. Hnízdí na zemi, hnízdo si nestaví, je to jen kotlinka, kde má vajíčka a vychovává mláďata,“ popisuje lelkovy zvyky ornitolog Jiří Polčák.

Režim nočního lovce hmyzu má teď ale přerovský lelek převrácený. Krmí se ve dne, ošetřovatelka mu nabízí dva druhy červů.

Zbytek zimy stráví lelek u radiátoru v bezpečí akvária. S příchodem teplejšího počasí dostane v ornitologické stanici nový domov.

Jana Zemková, dab Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít