Proč budou šimpanzi napadat člověka
Útoky divoce žijících šimpanzů na člověka byly až dosud spíše výjimečnou událostí. Počet napadení se však podle japonských vědců bude zvyšovat.
Etnoprimatologie je nový vědecký obor, který se zabývá vztahy mezi lidmi a divokými primáty z kulturní, sociální i ekologické perspektivy. Mezi etnoprimatology se počítají i japonští vědci z Kjótské univerzity, kteří se usídlili ve vesnici Bossou v jihovýchodní Guinei. Lidé a šimpanzi zde koexistují na území o rozloze 15 kilometrů čtverečních, které je rozparcelováno políčky a předěleno mnoha cestami. Na rozdíl od většiny obyvatel západní Afriky lidé z Bossou šimpanze neloví, ale z náboženských důvodů je respektují a chrání. Neobvyklé vztahy mezi lidmi a šimpanzi zde vědci studují už od roku 1976. V roce 1995 začali vést systematický přehled o všech případech šimpanzího napadení člověka.
Až dosud se odehrálo 11 incidentů a vědci měli šanci promluvit si jak s oběťmi, tak jejich příbuznými. Zjistili, že víra v to, že šimpanzi nesmí být zraněni, navzdory hněvu přetrvává i u nich. Vyšetřování také ukázalo, že k většině útoků došlo v obdobích, kdy šimpanzi trpěli nedostatkem přirozené potravy a vydávali se plenit zemědělskou půdu. Vědci z toho vyvozují, že k prevenci šimpanzích útoků je nezbytná ochrana přirozeného prostředí šimpanzů. Čím větší má prales rozlohu, tím vyšší je šance, že šimpanze uživí i v časech nedostatku. Problém je, že právě tahle základní podmínka dobrých vztahů mezi lidmi a šimpanzi je obtížně splnitelná. Zemědělství se rozvíjí a dá se předpokládat, že útoků, při kterých člověka napadnou jeho divoce žijící nejbližší příbuzní, bude přibývat.
Lidé, kteří se šimpanzů obávají, by se podle vědců měli chovat klidně a držet se ve skupinách. Ze svých polí by také měli odstranit „lákadla“ v podobě ovocných stromů a sklizenou úrodu odnášet z dohledu šimpanzů. Děti by se měly držet ve vesnici a nepřibližovat se k hranici pralesa.
