Slimáci jsou schopni sežrat veškeré sazeničky na záhonku, ale plevelný mech nechají bez povšimnutí. Otázka, proč tomu tak je, trápila už německého botanika Ernsta Stahla na konci 19. století. O více než 100 let později máme odpověď.

17:04 11. června 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Mech si dokáže vyrábět chemické sloučeniny, které jej chrání před nepřáteli,“ říkají vědci z Univerzity Friedricha Schillera v Jeně, kde kdysi pracoval i Ernst Stahl. Tím, co drží slimáky v uctivém odstupu od stélek mechu, jsou látky oxylipiny. Vznikají z nenasycených mastných kyselin v chemické dráze, která zahrnuje oxidaci. K ní dochází v případě, že je stélka mechu poškozena a ke sloučeninám se dostanou molekuly kyslíku. Vědci oxylipiny objevili při zkoumání sloučenin z mechu dvouhrotce chvostnatého (Dicranum scoparium), který se vyskytuje téměř v každém evropském lese.

Účinky oxylipinů dali vědci otestovat skutečným „odborníkům“. Plzákům španělským (Arion lusitanicus), jejichž invaze dovedla nejednoho zahrádkáře k slzám, vědci nabídli lístky salátu. Polovinu z nich ošetřili oxylipiny extrahovanými z mechu, zatímco druhou postříkali methanolem. Plzáci si téměř bez výjimky vybrali listy, na kterých byl methanol, ale ani stopa oxylipinů. Nad listy ošetřenými byť jen slaboučkou koncentrací oxylipinů štítivě ohrnovali nos. Vědci doufají, že se objev účinků oxylipinů stane základem pro nejedovaté prostředky k odpuzování slimáků.

Zdroj: Science Daily, Angewandte Chemie

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít