Psí spřežení vyrazila na extrémní čtyřdenní závod na jihu Čech

Dlouhých 100 hodin běhu před sebou mají psí spřežení účastnící se extrémního závodu na jihu Čech. Dopoledne odstartoval další ročník Českého nonstopu, který se podmínkami podobá nejslavnějším závodům na Aljašce, v Norsku, Finsku nebo Alpách. V České republice je to jediný závod, při kterém musí psí spřežení ujet za 100 hodin co nejvíc kilometrů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Psí spřežení (ilustrační foto) | Foto: ČTK

Počasí ve Veclově na Novobystřicku bylo před startem příznivé – slunce svítilo, sněhu bylo tak akorát a teploměr ukazoval jen pár stupňů pod nulou.

„Závodníci se sami rozhodují, kdy vyjedou, kolik kol pojedou, jak dlouho budou odpočívat. Prostě si plánují kompletně tenhle režim sami a v zásadě jim do toho nikdo nemluví. Zhruba uprostřed závodu je povinná osmihodinová přestávka, plus teda jsou čtyřhodinové přestávky každý den. A to vlastně dodrží každý z musherů, protože zhruba tak to vyjde, že když dojede, než nakrmí, to všechno trvá zhruba tak ty čtyři hodiny, a pak třeba vyrazí zase znova,“ popsal pravidla závodu jeho organizátor Bohumír Kremlička.

Přehrát

00:00 / 00:00

Redaktorka Lucie Hochmanová sledovala start závodu psích spřežení Český nonstop

Psí spřežení budou po dobu následujících čtyř dnů kroužit po dvou tratích dlouhých 35 a 45 kilometrů, které mohou střídat dle libosti. Závodníci ale nesmějí měnit psy, mohou je maximálně odkládat. Může se tak stát, že do závodu vyjede spřežení o dvanácti psech a v cíli jich bude mít jen osm.

Do stohodinového nonstop závodu letos poprvé nastoupil také Petr Gurega z Karlových Varů. Potvrdil, že strategii si musí určit každý musher sám.

„Rád využiji zkušeností ostatních musherů, ptám se, jak by to mělo být. Samozřejmě každý tým je individuální, každý to dělá trošičku jinak. Já prostě pojedu podle toho, jak uvidím, že pejsci chtějí jít,“ plánoval.

Povinná výbava není kromě mobilního telefonu pro případ nutnosti dána. Každý závodník tedy musí zvážit, co si na trať zabalí.

„Tak určitě nějakou termosku s čajem. A určitě něco i pro pejsky. Když už se jede několikátá etapa, tak je dobré zastavit na chviličku, dát jim taky napít, nějakou ňamku po cestě a pak se může vyrazit dál,“ přiblížil Gurega a dodal, že nezbývá než spolehnout se na své psy.

„Samozřejmě tu největší práci odvádějí pejsci. Člověk vlastně musí jenom zůstat vzhůru a navádět ty pejsky. Oni když jedou pořád dokolečka, tak už vlastně znají tu etapu, tu trať, takže musher vlastně může být v klidu. A může se stát, že i usne na těch saních, což by nemělo samozřejmě, to by byl problém. Ale vždycky je to na tom, že jakého musher má lídra, tak tak jede,“ vysvětlil.

Psí spřežení budou Českou Kanadu brázdit do sobotního odpoledne. Poté se uvidí, jestli některý z musherů dokázal překonat rekord závodu z roku 2010, který činí 559 kilometrů.

Lucie Hochmanová, Kristina Winklerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme