Přes padesát kilogramů nosorožčích rohů spálí v neděli v zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Jde o rohovinu ze zásob samotné zoo a dále potom nosorožčí rohy, které zabavili čeští celníci. Kampaň chce upozornit veřejnost, že situace nosorožců ve volné přírodě je kritická. Hranici zapálí osobně Tony Fitzjohn, který se celý život věnuje ochraně afrických zvířat.

16:32 19. září 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Vysíláme tím jasný signál celému světu, že jsme proti nelegálnímu obchodu, nechceme další krev na našich rukou a respektujeme tato krásná zvířata,“ říká Fitzjohn, dnes už legendární ochránce přírody.

„Copak to dává smysl, řezat nosorožcům rohy a používat je jako medicínu? Přitom je prokázáno, že to samozřejmě nefunguje. Sám jsem to zkoušel.“

Do České republiky Fitzjohn přijel, aby se osobně účastnil demonstrativního pálení nosorožčích klů v královédvorské zoo. Bývalý spolupracovník George Adamsona se ochranou africké přírody zabývá skoro padesát let.

„Myšlení lidí se za tu dobu určitě změnilo, ale hlavně v západním světě. Tam ale tato divoká zvířata nežijí. V samotné Africe přitom rapidně vzrostl počet obyvatel a rostou i jejich potřeby. Tím divoká zvířata trpí,“ popisuje Fitzjohn.

„Prohráváme bitvu s pytláky, které motivuje stále rostoucí cena slonoviny a nosorožčích rohů. Situace je srovnatelná s drogovou scénou.“

Pašeráci klů či nosorožčích rohů stále častěji využívají Česko jako tranzitní zemi

Číst článek

Motorem pytláctví je rostoucí poptávka po slonovině a rohovině v Asii a zemích Blízkého východu. Jak ale připomíná Tony Fitzjohn, byl to Západ, kdo s hubením divokých zvířat v Africe začal.

„V dobách raného kolonialismu jsme to byli my, kdo začal vyvražďovat divokou faunu. Používali jsme slonovinu na výrobu kláves ke klavíru a kulečníkových koulí. Jak lidé bohatli, chtěli jich stále víc a víc. A to se dnes děje na asijském trhu. Málokoho zajímá utrpení zvířat a ožebračování lidí v zemích, odkud surovina pochází.“

Tony Fitzjohn je ale optimistou, bez toho by se prý ani nemohl ochranou zvířat tak dlouho zabývat.

„Věřím, že i v Asii je mladá generace lidí, která si uvědomuje, co je v sázce a co bychom mohli ztratit. Afrika už nebude nikdy taková, jako když jsem tam v roce 1967 poprvé přijel, ale jsme si jistý, že divoká zvířata můžeme zachránit, a děláme pro to maximum,“ dodává.

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít