Rybáři v Českosaském Švýcarsku odebírají lososům mlíčí a jikry. Chtějí jim pomoci s množením
Deset tisíc lososů vypuštěných do řeky, z nichž se vrátí pár desítek. Tuto sisyfovskou práci podnikají už patnáct let čeští a němečtí rybáři v Českosaském Švýcarsku. Chtějí, aby se losos stal opět běžnou součástí tamních řek. Jak je strategie úspěšná, teď zjišťují při kontrolních odchytech rybáři v Německu.
Kousek za českými hranicemi na říčce Lachsbach u Bad Schandau němečtí rybáři počítají, kolik ryb se vrací, a odebírají jim také mlíčí a jikry, z nichž pak vychovají v sádkách další potěr.
„Říká se, že se vracejí přesně na to místo, odkud vypluli, ale ona to není úplně pravda. Oni by se jinak vůbec spontánně nešířili. Takže se občas spletou, a může se v podstatě jednat i o naše lososy. My tady velice úzce spolupracujeme. Politickou hranici losos opravdu nezná,“ poznamenává Tomáš Salov ze Správy národního české Švýcarsko, který se do Německa také vypravil.
Chytit lososa není lehké. Němci na ně vyrazili s elektrickým agregátem. „Jsou jen omráčené, proberou se,“ říká Salov při pohledu na ryby plovoucí břichem vzhůru. „Kein problem,“ uklidňuje německý rybář.
Trojice rybářů, která se ve vysokých rybářských kalhotách pohybuje ve vodě, působí spíš jako trojice myslivců, mají i péro na klobouku. Po chvíli, kdy podběráky loví ve vodě, „skórují“. Velikou rybu čeká cesta k sádkám, kde je připraveno rozmnožovací náčiní.
Losos sebou mlátí, je proto třeba ho trošku opít. Rybáři ho přendají do kádě s uklidňujícím olejem a troškou alkoholu. Pak se nechá v klidu změřit a zvážit a je možné mu odebrat mlíčí, i když z toho čtyřiaosmdesáticentimetrová ryba zjevně radost nemá.
„V přírodě mlíčí i jikry ryby vypudí pomocí svalů. My jim tu pomáháme ručně,“ směje se majitel sádek Gunter Ermisch. Od roku 1998 takhle rybáři získali genetický materiál 487 ryb.
Odchyceného lososa nyní čeká dva tisíce kilometrů dlouhá pouť zpátky do moře. Někteří lososí maratonci ji zvládnou během života i dvakrát.
