Ryby vědí, jak se nenechat nabodnout
Ryby jsou zřejmě o mnoho mazanější, než vypadají. Ty z korálových útesů se naučily perfektně odhadnout vzdálenost, ve které jsou bezpečné před lovcem vyzbrojeným harpunou.
Na korálových útesech Pacifiku lidé po generace loví ryby pomocí oštěpů či harpun. Úřady v zájmu ochrany ryb loviště dočasně uzavírají a zase zpřístupňují a biologové z několika výzkumných institucí proto pokládali za důležité prostudovat chování ryb tváří v tvář riziku nabodnutí na ostrý hrot. Jako modelové místo si zvolili moře kolem Papui Nové Guinee. Oblíbeným terčem zdejších lovců jsou pestrobarevné „papouščí ryby“ ploskozubci (Scaridae), chňapalové (Lutjanidae), bodlokové (Acanthuridae) a ostenci (Balistidae).
Lovecké zbraně pacifických domorodců mají obvyklý dosah kolem 3 metrů a ryby zřejmě dobře vědí, co jim od člověka vyzbrojeného harpunou hrozí. Experimenty ukázaly, že v chráněných oblastech jej k sobě nechají připlavat na vzdálenost 2 až 3 metrů. V místech, kde jsou loveny, se však ryby dávají na útěk ve vzdálenosti 4 až 5 metrů od potápěče. V nejextrémnějším případě byla útěková vzdálenost o 2,6 metru větší než v chráněné oblasti. Objev může být pro ochranu společenstev kolem útesů velmi významný. Pokud se lovcům zpřístupní dosud chráněná oblast, budou její „naivní“ rybí obyvatelé snadnou kořistí a jejich populace se může v krátké době dramaticky snížit.
