Většina zvířat reaguje na přítomnost ohně útěkem. Ne tak šimpanzi, kteří ukazují, jaké chování asi předcházelo ovládnutí ohně našimi předky.

0:00 23. prosince 2009 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V roce 2006 ohrožovaly savany Senegalu požáry, které vznikaly při vypalování zemědělské půdy. Primatoložka Jill Pruetzová z Iowské univerzity tak měla jedinečnou šanci sledovat chování šimpanzů tváří v tvář ohnivému živlu. Ke svému překvapení zjistila, že pro šimpanze oheň zřejmě nepředstavuje nevypočitatelné nebezpečí, ale věc, u které se dá odhadnout její chování. Šimpanzi se chovali zcela klidně a obezřetně procházeli kolem plamenů nebo odpočívali a pečovali o svou srst. Zdálo se, že umí dobře odhadnout riziko, předpovídat změny v chování ohně a včas na ně zareagovat.

Primatoložka teď ve svém článku v American Journal of Physical Anthropology říká, že k ovládnutí ohně jsou potřebné tři kroky: pochopení ohně a jeho chování, schopnost jeho kontroly a schopnost rozdělávat oheň. Většina zvířat selhává už na prvním kroku - například africké žáby utíkají při prvních zvucích požáru, australští klokánci se začnou chovat zmateně a u slonů stoupá hladina stresového hormonu. Šimpanzi ale svůj strach dokázali potlačit a oheň zřejmě pochopili podobně jako naši předkové.

Zdroj: ScienceNOW, Iowa State University, American Journal of Physical Anthropology

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít