„Partnerství“ mezi člověkem a oslem nezačalo v prostředí mocných starověkých říší. Podle nové studie si předky dnešních oslíků podmanily malé skupinky nomádských pastevců.

16:37 29. července 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vědci z Floridské univerzity analyzovali mitochondriální DNA, kterou získali jak od žijících divokých a domácích oslů, tak jejich dávno zahynulých příbuzných. Zjistili, že předkem moderních domácích oslů je kriticky ohrožený osel africký (Equus africanus), který v malých skupinkách přežívá ve východní Africe, v zoologických zahradách a safari parcích. V domestikaci se uplatnil jeho núbijský poddruh, který zmizel ze Súdánu na konci 20. století.

K domestikaci oslů poprvé došlo asi před 5000 lety v severní Africe, kde nomádské kmeny hledaly zvířata, která by jim umožnila přežít drsné podmínky. Pravděpodobným místem domestikace byla oblast Maghrebu, severovýchodní Afrika a snad i pobřeží Jemenu. Je také pravděpodobné, že k domestikaci v té době došlo nezávisle na sobě na více místech. Předkové dnešních oslů byli nomádskými kmeny využíváni především k dopravě vody a stěhování mobilních domovů. Oslí kopyta také vyšlapala první obchodní stezky, které spojovala starověký Egypt se Sumerskou říší. Význam dnes trochu přehlížených domácích oslů byl takový, že je antropologové, kteří se na výzkumu podíleli, neváhají označit za parní stroje své doby.

Zdroj: ScienceDaily

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít