Interpretaci některých vědeckých studií může zkomplikovat na pohled tak banální věc, jako jsou příliš zakulacené laboratorní myši a potkani.

Tento článek je více než rok starý.

0:00 3. března 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Laboratorní hlodavci obvykle nežijí ve zcela zdravých podmínkách. Nedostatek pohybu a hojnost potravy u nich vyvolávají obezitu spojenou s dalšími problémy, jako je glukózová intolerance a předčasná úmrtí. Zvláště vypasení potkani se mohou změnit ve víc než 1 kg těžké "koule", které odpovídají spíš těžce obézním lidem než průměrnému jedinci. Nadměrné množství tělesného tuku navíc ovlivňuje buněčnou fyziologii, zánětlivé reakce a oxidační stres - tedy faktory, které jsou významné například při zkoumání protinádorových léčiv.

Problém je, že většina výzkumníků kondici svých pokusných hlodavců nebere příliš v potaz a jejich výsledky nemusí odpovídat těm, jaké by vědci získali od štíhlejších a čipernějších zvířat. Vědci z amerického National Institute of Aging v Marylandu proto tvrdí, že některé vědecké práce na pokusných zvířatech je třeba brát s jistou rezervou. Při interpretaci získaných údajů by bylo vhodné předpokládat, že závěry budou platit spíš pro lidi s nadváhou a sedavým životním stylem než aktivní jedince s normální tělesnou hmotností. Další možností, jak se zbavit "problému tlustých krys", je zamezit laboratorním hlodavcům v nekontrolovaném přežírání a do klecí jim umístit sportovní náčiní v podobě běhacích koleček.

Zdroj: Nature News, PNAS

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít