V oceánu mezi Kalifornií a Havají pluje ostrov z milionu tun odpadků a suti
Toxické monstrum straší nejen americké ekology. Mezi Kalifornií a Havají pluje asi milion tun odpadků a suti. Jedná se o následky zemětřesení a následné vlny tsunami, která je smetla z pobřeží Japonska do moře v březnu 2011. Koncentrovaná změť odpadu už prý dosahuje rozlohy Texasu, je skoro devětkrát větší než Česká republika.
Odhaduje se, že vlna tsunami smetla do moře přes pět milionů tun odpadu. Většina se ho potopila přímo u japonských břehů, ale přibližně milion a půl tuny se udržel na hladině a vítr i mořské proudy odpadky rozptýlily po celém Tichém oceánu. Většina je teď mezi Havají a Kalifornií.
Při vzniku plovoucího ostrova hraje roli hraje několik faktorů. „První z nich je zcela přirozený, to je takový globální cirkulační systém povrchových vod oceánu. V důsledku různých vzdušných proudů větru vznikají na povrchu oceánu proudy, které směřují od americké pevniny k Asii a Austrálii,“ vysvětluje oceánolog Zdeněk Ďuriš a pokračuje:
O problému odpadů znečišťujících oceány mluvil na Radiožurnálu oceánolog Zdeněk Ďuriš z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity
„Naopak v severnějších a jižnějších oblastech na obou polokoulích jsou opačné proudy směřující od západu k východu. Mezi nimi se formuje obrovská cirkulace, které se říká severní tichomořský vír.“
Na severní polokouli tento obrovský subtropický koloběh nese vody, které se uprostřed zanořují. Právě tam se pak shromažďuje to, co plave na povrchu oceánu.
Ostrov odpadků je nyní podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru necelé tři tisíce kilometrů od pobřeží Spojených států.
„Podle všeho to vypadá, že se bude trvale vyskytovat v oblasti velikosti zhruba Pyrenejského poloostrova právě mezi Havajskými ostrovy a americkou pevninou,“ odhaduje Ďuriš.
„Nasvědčuje tomu oblast vysokého tlaku vzduchu a bezvětří, které panuje ve východní části toho velkého subtropického koloběhu. Hydrologické, morfologické a další faktory svědčí o tom, že tento ostrov plovoucího odpadu nemá moc šanci se dostat někam jinam,“ doplňuje.
Likvidace by byla velmi složitá
Pokud se nějaké části odpadků utrhnou, po dalším okruhu se opětovně v ostrově zachytí. Oceán si s problémem poradit neumí.
„Příroda s něčím takovým nepočítala. Přirozenou paralelou je Sargasové moře, plovoucí řasy rodu Sargasum, které se shromažďují v západním Atlantiku a vytvářejí obrovské polštáře utržených řas. Ale to je přírodní materiál, tyto rostliny se časem rozkládají a přihnojují moře. Plasty se nerozkládají, nic nehnojí,“ říká Ďuriš.
Obyvatele na pobřeží přesto ostrov znepokojuje. Vědci sice vyloučili, že by odpadky z Japonska byly radioaktivní, i tak by však dokázaly nadělat řadu problémů u pláží od Aljašky až po Mexiko. I tato verze existuje. Ostatně od roku 2011, kdy k tsunami došlo, se čas od času nějaký odpad na pobřeží objeví. První dorazil už po několika měsících.
Mezi odpadem jsou celé rybářské lodi, střechy domů, domácí spotřebiče a mnoho dalších věcí. Větší kusy by mohly ohrozit i námořní dopravu, především menší lodě, které se pohybují u pobřeží.
Obavy vzbuzuje i možná invaze cizokrajných druhů. Spolu s odpadem totiž do Ameriky dorazí nejen řasy nebo mušle, které se na něj přilepili u japonských břehů, ale také brouci. Vědci zatím napočítali přes 165 druhů a netuší, co se stane, až se hmyz usídlí v amerických vodách.
Mezi nejznámější kusy, které moře vyplavilo, patří motocykl Harley Davidson, který skončil na pobřeží Kanady. Podařilo se vypátrat jejího majitele v Japonsku, a ten se rozhodl ji zrestaurovat. Podle propočtů nejmasivnější nápor odpadu zažije západ USA v následujícím roce.
Likvidace odpadu by podle Ďuriše byla extrémně náročná. „Pokud se jedná o tak obrovské rozlohy a takový rozptyl, neumím si to moc představit. Pokud by se ukázalo, že může být ekonomicky výhodné ty zásoby plastu těžit a nějak zpracovat, část by se dokázala odbourat. Ale byl by to jen střípek v moři,“ dodává oceánolog.
