Vzácní rorýsi budou bydlet pod jednou střechou s olomouckými přírodovědci

Přírodovědci a vzácní rorýsi budou v Olomouci žít pod jednou střechou. Na jedné z fakultních budov v centru města mladí vědci připevnili dvě speciální budky. První opeřenci by v nich měli zahnízdit na jaře. Jak se jim bude dařit budou ornitologové sledovat v přímém přenosu pomocí webkamery.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rorýs | Foto: Josef Hlásek

„Už ze starověkého Říma jsou záznamy o tom, že rorýsi hnízdí na výškových budovách římských staveb. První záznamy se dají vypozorovat od té doby, co člověk začal stavět větší kamenné budovy, třeba v Mezopotámii,“ upozorňuje na odvěké soužití rorýsů a lidí nadšený mladý ornitolog Evžen Tošenovský.

Sám jde ve stopách předků dnešních lidí. Na strohé kostce fakultní budovy umístil ve výšce zhruba pěti metrů dvě obdélníkové dřevobetonové budky. Na jaře se v nich může zabydlet hned šest rodinek tohoto drobného, ve volné přírodě stále vzácnějšího ptáka.

Přehrát

00:00 / 00:00

O rorýse a jejich hnízdění se zajímala Blanka Mazalová

Kvůli zateplování a rekonstrukci budov přicházejí rorýsi o stále víc hnízd. Nejraději totiž mají paneláky. Více než 95 procent rorýsí populace hnízdí na lidských stavbách a vůbec jim nevadí ani rušná centra měst.

„Potřebují hlavně nějakou dutinu, v podstatě umělou skálu. Z pohledu zvířete je panelák umělá skála, z našeho pohledu v tom akorát svítí okna,“ vysvětluje Tošenovský.

„Pro rorýse není až tak důležité krytí, záleží mu spíše na tom, aby to místo nebylo celou dobu osluněné, protože rorýs hnízdí v nejparnějším létě, takže když je 35 stupňů, tak by se mu mláďata uvařila. Takže se doporučuje budky vyvěšovat vždy na severnější strany. Pokud to nejde, tak by to právě mělo být kryté přesahem střechy, aby to nepálilo přímo do hnízda,“ radí ornitolog.

Díky dvěma rorýsovníkům tak budou od jara žít pod jednou střechou skvělí ptačí letci i přírodovědci. Ptáci jsou prý velmi čistotní, úklid budek tak nehrozí. Vědecké pozorování si ale ornitologové nemůžou nechat ujít.

Rorýsí budky na budově Přírodovědedecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Foto: Evžen Tošenovský

„Naopak je problém poznat, že tam rorýsi jsou, protože tam skutečně nic nenechávají. Rodiče odnášejí trus mláďat, který je zapouzdřený, čili není tekutý. Jsou to velmi nenápadní ptáčci. Ale vždycky je dobré mít možnost kontroly těchto míst, především pro výzkumné účely, kroužkování mláďat a podobné zásahy. V tomto případě se dá k budkám krásně dostat ze střechy, kdy vletový otvor, který je tvořený načerveno nabarveným kulatým vletem, se dá vyšroubovat a do dutiny se dá sáhnout,“ popisuje Tošenovský.

Ptačí budky vědcům dokonce vynesly i certifikát a plaketu „Přátelé rorýsů“. Pokud ji chcete i vy, je to docela jednoduché. „Pro vyvěšení budek je důležitá v podstatě jen minimální výška, případně nějaká orientace,“ uzavírá.

Malý opeřenec má obdivuhodné schopnosti. Neumí sice chodit po zemi, zato ve vzduchu pije, páří se a dokonce spí. Vystoupá až do kilometrové výšky a při klesání několik minut spí a odpočívá. Upadá do mikrospánku, ve kterém je jedna polovina mozku nečinná, druhá kontroluje jeho pohyb a okolí.

Rorýsi jsou neunavitelní. Denně nalétají až 900 kilometrů, a to rychlostí 90 až 200 kilometrů v hodině.

Blanka Mazalová, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru