Ztracení primáti z Karibiku
Opičí lebka z jedné karibské jeskyně ukazuje, o co nás připravilo vymírání druhů v Karibiku. Zdejší primáti byli kdysi stejně primitivní a bizarní, jako jsou madagaskarští lemuři.
Savci by Karibské ostrovy asi nepokládali za ráj na zemi. Během posledních 12 000 let zde bylo tempo jejich vymírání vyšší než kdekoli jinde na světě. V dnešní době se na karibských ostrovech nevyskytují žádné původní druhy primátů a to, že tam vůbec kdy žili, bylo prokázáno až v roce 1952. Vyhynulé karibské opice byly příbuzné primátům malpám a kotulům, kteří žijí ve Střední a Jižní Americe. Dokládá to i zcela nový objev opičí lebky nalezené v jeskyni na ostrově Hispaniola, která je stará několik tisíc let. Navzdory tomuto stáří – příliš nízkému na to, abychom lebku mohli nazývat fosílií – se lebka podobá primátům, kteří před 16 miliony let žili na území Argentiny.
Podobný jev můžeme pozorovat u madagaskarských lemurů, jejichž primitivnost a bizarní formy jsou důsledkem dlouhé izolace. Vědci předpokládají, že stejné to bude i s opicemi z Karibiku. Například u vyhynulých opic Xenothrix mcgregori z Jamajky se stejně jako u madagaskarských ksukolů vyvinuly řezáky, jejichž anatomie připomíná spíš hlodavce než primáty.
Objev primitivní opičí lebky z ostrova Hispaniola vědci z American Museum of Natural History považují za velmi významný. Zatím se předpokládalo, že na ostrovy se kdysi náhodou dostal jediný druh pravěkých primátů, který se během času diverzifikoval. Morfologie lebky však této teorii neodpovídá a ukazuje spíš na to, že do Karibiku přišlo hned několik druhů jihoamerických primátů.
A kdy k tomu mohlo dojít? Geologické důkazy vypovídají o tom, že před 33 až 35 miliony let existoval pevninský most Gaarlandia, který primátům nabízel relativně pohodlnou cestu z Jižní Ameriky z Karibiku.
