3D tiskárna dokáže modelovat reálné předměty. I sebe samu
Nemáte po ruce brýle? Není problém! Stačí si sednout k počítači, zadat parametry a dotyčný předmět máte během několika minut vytištěný na vlastnoručně vyrobené 3D tiskárně.
Pro vývojáře Josefa Průšu je to každodenní realita. Doma na stole má totiž 3D tiskárnu RepRap, která umožňuje modelovat z různých materiálů téměř libovolné reálné objekty. Na unikátním zařízení pracuje otevřená komunita po celém světě.
Místnost 3 x 3 metry, která slouží výhradně jako laboratoř. V policích u zdi jsou plastové krabice plné součástek, drátů a hlavně hotových výrobků, které chrlí tiskárna RepRap. Ta stojí pod oknem a její krokové motorky vydávají neustálý tichý bzukot.
„Tisknu pro vás věšáček,“ říká vývojář Josef Průša reportérce Alžbětě Havlové. „A jak dlouho se dělá takový věšáček?,“ ptá se autorka. „Já nevím, než jsem běžel dolů. Tak jsem ho zapnul, a teď je asi v půlce.“
„Tady mám tak 70 kg modrého plastu. To je obyčejně 3mm plastový drát ABS, ze kterého se normálně vyrábí leg. Hodí se nám formátem, protože může sám sebe tlačit přímo do trysky,“ popisuje Průša.
Alžběta Havlová navštívila s mikrofonem vývojáře Josefa Průšu a společně představili 3D tiskárnu posluchačům Radiožurnálu
Pod oknem vlastně stojí tiskárny dvě - jedna malá - to je RepRap - a jedna velká, uzavřená v mohutné plechové skříni.
Předmět, který chcete vytisknout, se nejdřív vytvoří v modelovacím programu. Pak už jen kliknete, počkáte až se rozehřeje podložka, na kterou se tiskne, a také tryska ta musí mít alespoň 230 stupňů, aby mohla materiál - v tomto případě plast - rozehřívat a tvarovat. Nejdéle trvá první vrstva, pak už jen sledujete, jak objekt - původně trojrozměrný obrázek v počítači vzniká vrstvu po vrstvě.
„Teď se musí tiskárna vynulovat ve všech třech osách, aby věděla, kde je. Takže na každé ose je koncový spínač. A už tiskneme,“ poznamenal Průša.
„Teď vlastně vidím obrys věšáčku, to je úplně ta první vrstva – přesně to, co jste měl v programu,“ raduje se reportérka. „Přesně tak,“ souhlasí vývojář.
Autoreprodukce za 18 hodin
A kino začíná. Pro vývojáře je to stejné, jako když kuchař sleduje pečící se kachnu. „Dokonce můj kamarád na internetu publikoval design na podložku pod bradu, která se vytiskne, připevní na tiskárnu. Takže vás nebolí záda, když na to koukáte,“ pobaveně vypráví Josef Průša.
Celá tiskárna je schopná vyrobit sebe samu asi za osmnáct hodin, vše je vymyšleno tak, aby kromě těchto plastových součástek byly potřeba jen věci z běžného železářství. Takže suma sumárum 3D tiskárna vás bude stát asi 13 000 korun.
Na tiskárně RepRap pracuje otevřená komunita na celém světě a vzniká tak unikátní open-source hardwarový projekt. Josef Průša osobně přispěl ke zjednodušení přístroje, když původních 52 kuličkových ložisek plně nahradil vytisknutelnými součástkami....
Josef Průša v budoucnost 3D tiskáren pevně věří a doufá, že se poměrně brzy tato zařízení dostanou do běžných domácností. Stejně jako do vesmíru. „Až poletí další mise na Mars, tak budou mít na palubě taky 3D tiskárnu. A když prstě zavolají: Houstone, máme problém, tak jim pošlou soubor, který si mohou vytisknout,“ předvídá Josef Průša.
Co se týče materiálu, buď se používá zmiňovaný ABS nebo třeba PLA. Ten se vyrábí z kukuřičného škrobu a je ekologicky odbouratelný. Josef Průša ale už pracuje na trysce, která bude tisknout objekty z čokolády. „Ochutnat něco z tiskárny tedy zatím nemůžu, tak si alespoň prohlížím věci, které RepRap umí a narážím na asi 20centimetrovou sošku smějícího se Budhy,“ popisuje Alžběta Havlová. „Ten trvá asi 10 hodin,“ konstatuje Průša.
Kromě bůžka, věšáčků a součástek si Josef Průša vytiskl i brýle, které nosí při svém studiu na VŠE. A také pohárek z plastu, skleničku, resp. plastičku. „První věc, co většina lidí tiskne, když postaví tiskárnu. Hned se prostě oslavuje,“ vysvětluje Josef Průša.
