České firmy využívají nanovlákna při výrobě hraček pro alergické děti
Nejvyspělejší technologie se o něco přiblížila běžnému použití v domácnostech. A jsou u toho české firmy. Domažlický podnik nanoSPACE představil antialergické hračky s nanovlákennou vrstvou, která zabraňuje shromažďování prachových roztočů a jejich alergenů ve výplni. Spolupracuje přitom s jihlavskou firmou Heli. Hračky, kterým se říká Gaučáci, jsou ručně šité a jsou měkké.
Hračky jsou určeny zejména pro děti, které kvůli alergii na roztoče nebo zvířata často nemohou mít plyšáky nebo jiné hračky s výplní.
Výrobce Gaučáků říká, že vrstva z nanovláken dokáže zabránit průchodu molekul alergenu, které jsou 15krát až 300krát menší než roztoči.
O využití nanotechnologie při výrobě hraček mluvila na Radiožurnálu redaktorka Jitka Hanžlová
Když si člověk představí zvětšenou strukturu nanovlákenné vrstvy jako síť, otvory nanotkaniny mají velikost pouhých 80 až 100 nanometrů. Naproti tomu velikost alergenů se pohybuje v mikrometrech.
Že je taková tkanina skutečně „velejemná“, potvrdil i doktor Petr Mikeš z Technické univerzity v Liberci. „Bakterie má řádově jeden dva mikrometry. Tato bakterie neprojde tímto nanovlákenným systémem, a čistě teoreticky bychom byli schopni takovýmto bakteriím uplést svetr, neboť se bavíme o velikostech, které jsou třeba desetkrát patnáctkrát menší, než je velikost bakterie,“ přiblížil Mikeš.
Nanovlákna se používají především v medicíně nebo pro vyspělé elektronické systémy. Předpokládá se, že by se mohly využívat třeba pro elastické monitory nebo plošné spoje. Podle Petra Mikeše mohou sloužit také jako výtečný filtr.
„Skrz ně v podstatě neprojde kapalina, ale může velmi dobře proudit vzduch,“ poznamenal Mikeš.
Základem pro výrobu nanovláknem jsou polymerní materiály. „Vezmete polymerní materiál, jakoby umělou hmotu, když to řeknu velmi laicky, ta se rozpustí v nějakém daném rozpouštědle, najde se vhodná koncentrace a to se pak zvlákní,“ uvedl Mikeš.
I přes umělý základ ovšem mohou být materiály biodegradabilní – to znamená, že se v lidském těle nebo v přírodě rozloží na neškodné prvky, jako jsou uhlík, kyslík a podobně.
