Japonští vědci chtěli robota s ostrým čichem. Museli jeho umělý nos za tím účelem vybavit žabími buňkami.

0:00 24. srpna 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Elektronických nosů, které dokážou vyčenichat přítomnost molekul nějaké látky, existuje celá řada. Podle japonských vědců ale tyto vynálezy mají jeden zásadní nedostatek – chybí jim přesnost. Zařízení využívají drobné tyčinky, které se po navázání molekul cílové látky rozechvějí a vytvářejí tak vibrace o určité frekvenci. Přístroj ji zaznamená a spustí poplach. Problém je, že na tyčinku se nemusí navázat jen cílová molekula, ale také molekula zcela jiné látky s podobnou strukturou a molekulovou hmotností. Tím pak vznikají falešně pozitivní signály, které snižují spolehlivost elektronického nosu.

Japonští vědci proto tyčinky raději vynechali a obrátili se k přírodním prostředkům. Vajíčka žab drápatek geneticky modifikovali tak, aby obsahovala proteiny, které fungují jako čichové receptory. Modifikované buňky pak vědci umístili mezi dvě elektrody. Při navázání molekul pachu na receptor se generuje elektrický proud, který dovoluje identifikovat druh látky. Elektronický nos vybavený žabími buňkami dokáže rozlišit i velmi jemné rozdíly, které představuje například izomerie u dvojné vazby. A aby vědci dokázali, že jejich koncept funguje, sestrojili robota, který na závan určitých feromonů reaguje vrtěním hlavou ze strany na stranu. Jiné pachy však zcela ignoruje.

Zdroj: PNAS, New Scientist

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít