Jízda na ledoběžce zahřeje i zkrátí cestu přes zamrzlé jezero

Zkrátit si cestu o několik kilometrů, zasportovat si nebo si jen užít nevšední výlet mohou lidé i na sněhoběžce či ledoběžce. V Česku zatím nepříliš známé sportovní náčiní a dopravní prostředek zároveň je třeba ve Skandinávii celkem běžný.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ledoběžky a sněhoběžky | Foto: Pavel Freibert

Lidé si jízdu na sněhoběžce či ledoběžce mohou vyzkoušet na Lipenském jezeře, které je nyní zcela zamrzlé. Půjčit se dá například u přístavu ve Frymburku.

„Když si představíte normální sáňky, kde jsou skluznice, akorát že nemáte po celé délce sedátko, ale měli byste ho vepředu a těsně za ním by byla řidítka. Ze sněhoběžky uděláte ledoběžku snadno, stačí připevnit přídavné plastové lyžičky,“ vysvětluje bronzový mistr světa v ledoběhu z roku 2005 Václav Liška.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jízdu na ledoběžce si vyzkoušela i redaktorka Romana Kostohryzová

„Na nohy na led jsou ideální atletické tretry s hřebíky nebo protiskluzové návleky, které se dají nasadit na jakoukoli botu. Ledoběžka a sněhoběžka je ideální na hory a na led, je to na zamrzlou velkou plochu nebo na hory, kde je rovina – Šumava, Jizerské hory, lyžařská magistrála v Krušných horách,“ říká Liška.

„Nože jsou od sebe vzdálené půl metru, stojíte rozkročmo na nožích, kde jsou gumová stupátka, držíte se rukama řidítek a jednou nohou se odrážíte uprostřed mezi těmi noži. Pak vždycky vystřídáte nohy. Zapojují se úplně stejné svaly jako na koloběžce,“ popisuje bronzový mistr světa v ledoběhu.

Brzdy ale sněhoběžka nemá. „Brzdí se tak, že z toho seběhnete nebo se dá brzdit smykem, ale chvíli trvá, než se to člověk naučí,“ uvádí jednu z nástrah jízdy na ledoběžce a sněhoběžce Liška.

Romana Kostohryzová, Mirko Kašpar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme