Linkou metra B jezdí Pražané už 30 let. Její zázemí skrývá unikátní techniku
Už třicet let je v provozu linka B pražského metra. Její zázemí skrývá kilometry chodeb. Běžný cestující tak ani netuší, že v metru se neustále odčerpává podzemní voda nebo že technici dohlížejí na to, aby se nezasekly pohyblivé schody. Ty se nepřetržitě promazávají. V zázemí stanice metra Florenc ale potkáte i takové zvláštnosti, jako jsou obrovské ventilátory.
„Cílem hlavního větrání je výměna vzduchu ve veřejných prostorech stanic a v tunelech metra. To, co vidíte, jsou ventilátory hlavního větrání, které ženou vzduch z povrchu do tunelu metra,“ ukazuje technik Jan Ungrman.
S prouděním vzduchu v metru souvisí i teplota ve stanicích. Pocitově je totiž v pražském metru chladněji než v jiných evropských městech. Podle Jana Ungrmana to souvisí s postupy zahraničních kolegů.
Do jinak nepřístupných prostor stanice metra Florenc nahlédl i reportér Jan Charvát
„Přišli na nápad, že ušetří, když vypnou hlavní ventilátory. Ale to teplo z technologií se tam začne hromadit,“ vysvětluje technik.
Další místností je strojovna pohyblivých schodů. Na cedulce je uveden rok výroby 1985. V současnosti se ale staré sovětské eskalátory postupně nahrazují novějšími. Cestující je poznají podle toho, že jezdí pomaleji.
„Ruské eskalátory mají rychlost 0,9 m/s, eskalátory od západních dodavatelů mají rychlost 0,65 m/s,“ říká Martin Kordle, který se stará o třicet let staré ruské eskalátory.
A vysvětluje i to, proč jezdí gumové pásy rychleji než samotné schody. „Vyšší rychlost madla má nutit cestujícího, aby se pořád držel a měl pod kontrolou chod madla.“
Problémem je hlavně voda
Metro trápí hlavně spodní voda. Dešťovou vodu je možné snadno odvádět. V zázemí metra se nacházejí i čerpací stanice, které slouží k odčerpávání průsakových vod z tunelů.
Linka B má v současnosti 24 stanic a je dlouhá 25,7 km. Jízda z konečné na konečnou trvá 41 minut. Trasa označovaná žlutou barvou se stavěla na pět etap. První úsek ze Smíchovského nádraží na Florenc (tehdy Sokolovskou) se otevřel 2. listopadu 1985 a má sedm stanic. Naposledy byla trasa prodloužena v roce 1998, a to z Českomoravské na Černý Most.
„Máme tady výtlačné potrubí, které to žene do úrovně povrchu, kde jsou uklidňovací jímky a odtamtud je voda vedena do pražské kanalizační sítě. Průsaky se mění s úrovní spodních vod a s úrovní srážek nahoře,“ popisuje Jan Ungrman.
„Taková zvláštnost – když se budete pohybovat po nástupišti metra, tak vám to nepřijde, ale nástupiště má sklon 3 promile. To znamená, že když půjdete z jednoho konce na druhý, tak půjdete buď z kopce, nebo do kopce, podle toho, jak je sklon orientován. A je to právě kvůli tomu, aby nástupiště byla odvodněna,“ dodává technik metra.
Poslední místnost je „srdcem“ každé stanice. Nacházejí se zde například transformátory, které přivádějí elektřinu k vlakům, ale také třeba do stanic a pohyblivých schodů. Stroje už dnes nepotřebují obsluhu, všechno je plně automatizované.
