Mladí čeští hackeři nemrhají svým talentem
Robot vyrobený ze stavebnice Merkur, digitálně řízený mikroskop nebo vlastní spánková laboratoř. To je jen zlomek toho, co můžete vidět v pražském Hackerspace. Místě, kde se schází ty nejchytřejší mladé technologické mozky současnosti. Hacker, česky průnikář, totiž není počítačový pirát, ale člověk, který věci vylepšuje a mění k lepšímu. V pražském Brmlabu, jak se Hackerspace na stanici metra Vltavská jmenuje, proto vládne tvůrčí atmosféra. Každý tam něco kutí, sváří nebo alespoň ťuká do klávesnice.
Moje obava, že mě mladí geniové budou považovat za vetřelce, byla naprosto zbytečná. Mým prvním průvodcem je Josef Průša, vývojář 3D tiskárny Rep rep, která vám na požádání během několika desítek minut vymodeluje v podstatě cokoliv. Prohlídka začíná na tom nejdůležitějším místě, v kuchyňce.
„Máme tady vlastní systém na správu inventáře, kde si můžeš normálně hvízdnout, co si dáš. Ty si dáš lízátko a dáš si ho mě. A jednou za měsíc všichni zaplatíme, kolik jsme tam jakoby nahvízdali.“
Úžasné. To jste si vyrobili sami, předpokládám.
„Přesně tak, to tady programoval Pavol. A teď jsme v hlavní místnosti, kde hlavně meet upujeme a dělají se tady další projekty nebo třeba work shopy. Máme tady spánkovou laboratoř, EEG, EKG, pulsní oximetr,“ popisuje Josef Průša.
Znovu podotýkám, že všechno, o čem mluvíme, je vlastnoručně vyrobené. Josef Průša se jde na chvíli věnovat svým 3D tiskárnám, které chrlí součástky pro všechno, co kolem sebe vidím. Svěřena jsem tedy do rukou dalšího člen Brmlabu s přezdívkou Joe. Později se dozvídám, že je špičkovým programátorem.
„Tamhle je projektor, který dokáže zobrazovat i 3D obraz, když má člověk správné brýle. Tady je mixážní pult, připravuje se tady i nějaká audiostanice, to znamená midiklávesy, postprocesing zvuku a tak dále. Tady je především náš signální displej, kde, když třeba jsou valné hromady, je vidět, jak kdo volil a o čem se hlasuje.“
„Nebo když je něco důležitého, tak se to tam zobrazí. Kupříkladu když … kde je kamera? Na tomhle stativu bývá kamera, a když člověk zmáčkne tlačítko on air, tak je živě streamováno po internetu, co se tady děje. Je to tedy provázeno hlasitým ošklivým pípnutím, aby všichni věděli, a tady poté svítí on air,“ vysvětluje Joe.
V tuto chvíli ale už musíme naše povídání přerušit, protože začíná takzvaný meet up, tedy jakási porada o jednotlivých projektech a provozních věcech. Mezitím do hackerspace přichází další lidé. Kromě asi 13 mužů různého věku jsou tu i tři dívky. Mluvit se jim ale moc nechce, a tak mi místního robota představuje opět Joe.
„Robot jezdí tak, že sem se dá řídící notebook, kde je nějaký software, co analyzuje obraz a výstupy ze senzorů.“
Nevycházela jsem z úžasu, co všechno poměrně malé sklepní prostory skrývají a čím vším se tito mladí lidé zabývají. Biolaboratoř schovaná za důmyslnými igelitovými dveřmi byla už jen třešinkou na dortu, stejně jako třeba vlastní systém hlídající vchodové dveře.
„Můžeš používat ISIC a Open card, tím jsi schopná otevřít tyto dveře. To je uložené v tomto mikropočítači, to je připojené na počítač. Když otevřeš, tak nám to na internetu na chatu napíše, kdo otevřel dveře. Tady máme ještě taková interaktivní tlačítka; je to prototyp a v něm jsou dva spínače. Jeden se jmenuje status a podle toho, jak ho přepneš, tak na webových stránkách ti to ukazuje, jestli je otevřeno nebo není.“
Pokud tedy na stránkách Brmlab.cz uvidíte, že otevřeno je, můžete přijít a připojit ruku k dílu. A když tam potkáte Josefa Průšu, vytiskne vám na 3D tiskárně třeba píšťalku nebo věšáček.
Já sama jsem z pražského Hackerspace odcházela po třech hodinách. Spokojená s tím, že existují mladí lidé, kteří nemrhají svým talentem. Kdo ví, jaké další užitečné vynálezy tady vzniknou.
