Mobilní operátor musí poskytnout majiteli účtu veškeré archivované údaje
"V devět ráno vám přišla textová zpráva a za pět minut volala vaše matka, zrovna jste byl doma." Třeba tohle se o sobě může člověk dozvědět z dat, která o něm shromažďují mobilní operátoři. Ti nově musí na vyžádání poskytnout veškeré informace, které archivují, majiteli účtu. Doposud k těmto datům měla přístup jen policie se souhlasem soudu.
Změny dosáhl student Jan Cibulka z Prahy. Po společnosti T-Mobile požadoval, aby mu poskytla veškeré údaje, které o provozu jeho telefonu archivuje. „Celé to souvisí s tím, jakou míru soukromí jsme ochotni povolit v souvislosti s naší vlastní bezpečností,“ říká analytik Nových médií Českého rozhlasu Filip Rožánek a pokračuje:
„Celý případ má kořeny již v době před několika lety, kdy se řešilo, co o nás mobilní operátoři sbírají a kdo všechno k tomu má přístup. Tehdy to byl v podstatě kdokoli. Ústavní soud tuto praxi zrušil a od loňského roku platí úprava, kdy jsou velmi přesně limitovány trestné činy, pro které si policie může u mobilních operátorů vyžádat data.“
Hostem Ranního interview na Radiožurnálu byl Filip Rožánek z oddělení Nových médií ČRo
Aktuální případ je specifický tím, že je to poprvé, kdy si soukromá osoba vyžádala své vlastní údaje u svého vlastního operátora.
„Nebylo to jednoduché, musel podstoupit dost dlouhou administrativní proceduru. Musel se odvolat k Úřadu pro ochranu osobních údajů. Bylo to drahé, zdlouhavé, ale nakonec data získal,“ popisuje Rožánek.
Zákon paradoxně na člověka, kterého se data týkají, v podstatě nepamatuje. „Data si může vyžádat třeba i Česká národní banka, ale že by mohl někdo chtít své vlastní údaje o svých vlastních telefonátech, na to se moc nemyslelo,“ upozorňuje Rožánek.
Takzvaná data retention, tedy uchovávání lokalizačních a provozních údajů, jsou informace o tom, kdo, s kým, kde, kdy a jak dlouho se bavil přes mobilní telefon, kdy mu posílal textové zprávy, v jaké lokalitě se nacházel a podobně. Netýkají se jen hovorů, ale také mailů, wifi hotspotů či internetových adres.
Zaměstnanci mobilních společností ale k těmto údajům nemají běžně přístup. „Pravidla soukromí v těchto společnostech jsou nastavena velmi přísně. Počet zaměstnanců, kteří mohou s takovými daty nakládat, je velmi omezený a děje se tak vyloženě na žádost policie,“ vysvětluje Rožánek.
Problém, kteří řešil Ústavní soud, byl v tom, že policie žádala od operátorů mnohem víc dat, než skutečně potřebovala pro vyšetřování trestné činnosti.
Německo uchovávání dat zrušilo
Podobný příběh je znám také z Německa. 28letý poslanec Strany zelených Malte Spitz si od svého mobilního operátora vyžádal údaje za posledního půl roku. Pak se spojil s novináři a společně vytvořili vizualizaci, která ukazovala, že je skutečně možné zmapovat úplně přesně jeho pohyb včetně všech kontaktů.
Hosté v restauracích často nevědí, že je sledují kamery
Číst článek
Na základě toho vznikla stížnost k německému Ústavnímu soudu, který zrušil tuto praxi uchovávání dat, protože podle něj není potřebná pro vyšetřování trestné činnosti. Německo dodnes – stejně jako Česko – nemá žádnou právní úpravu. Bylo kvůli tomu dokonce zažalováno Evropskou komisí u Evropského soudního dvora.
Lidé, kteří nechtějí, aby jejich údaje byly dohledatelné, ale moc šancí nemají, protože anonymní číslo na anonymní kartě příliš nepomůže.
„Provozní údaje neřeší obsah hovoru, ale spíš to, co síť technicky potřebuje ke svému provozu, tedy kdy a kde se hovor uskutečnil a podobně. Anonymní karta toto neodbourá. Pokud si policie vyžádá odposlech, je jedno, zda karta je, či není anonymní,“ uzavírá Rožánek.
