Nanočástice s rizikem rakoviny, zatím u myší
Nanočástice obsažené v některých přípravcích kosmetického a potravinářského průmyslu poškodily u laboratorních myší genetickou informaci. Jejich hromadění v orgánech vede k riziku rakoviny. Vědci pokračují ve výzkumu vlivu těchto nanočástic na člověka, větších částic se toto riziko netýká.
Nanočástice a nanostruktury jsou technologickým hitem poslední dekády. Otevírají se před námi další možnosti, které nanotechnologie nabízejí. Je ale třeba říct, že dodnes neznáme všechny vedlejší důsledky, které pro nás může rozvoj nanotechnologií mít. Situace je o to složitější, že v oblasti bezpečnosti nanotechnologií neexistují jednoduché odpovědi. Různé druhy nanočástic mohou vyvolávat za různých okolností velmi specifické efekty. Nelze nic paušalizovat.
S jednou negativní dílčí zprávou přišli výzkumníci z Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA), konkrétně z pracoviště Jonsson Comprehensive Cancer Center. Nanočástice oxidu titaničitého podle jejich zprávy poškodily genetickou informaci u laboratorních myší. Tyto nanočástice se přitom dnes používají v širokém spektru kosmetických a drogistických přípravků, např. jako součást některých pleťových masek, opalovacích krémů, zubních past, vitaminových přípravků, potravinářských barviv a doplňků či nátěrových barev. Tyto nanočástice poškodily DNA a chromozómy myší a způsobily jim lokální záněty. Tyto faktory znamenají mj. zvýšené riziko pro vznik rakoviny.
Proti takto malým částicím nemá tělo prakticky žádnou obranu. Pronikají snadno některými sliznicemi i buněčnými membránami. Jakmile jednou do těla vniknou, už prakticky neexistuje možnost, jak se jich zbavit. Nanočástice se pak shromažďují v orgánech či částech těla. Mohou přitom cestovat kamkoliv a zúčastňovat se i vnitrobuněčných procesů. V minulosti byly nanočástice oxidu titaničitého, který je klíčovou součástí titanové běloby, považovány za neškodné. Nijak totiž nevstupovaly do chemických reakcí. Jejich škodlivost vůči genomu ale spočívá v mechanickém povrchovém působení. Povrch nanočástic je totiž vzhledem k jejich hmotnosti mnohem větší než u částic běžných rozměrů. Během své cesty tělem tak mohou způsobit v buňkách takzvaný oxidační stres, dále záněty a někdy i smrt buněk. Záněty a oxidační stres jsou podle odborníků z kalifornské univerzity možnou příčinou poškození genetické informace u myší.
Pokud by se informace o rakovinotvornosti nanočástic oxidu titaničitého potvrdily, logickým důsledkem zřejmě bude zákaz této substance ve všech výrobcích, které mohou přijít do kontaktu s vnitřní živou tkání nebo mohou být vdechnuty. Myši pily nanočástice rozpuštěné ve vodě a jejich genetické poškození bylo pozorováno už v pátém dni. Pro člověka by mohl být kontakt s těmito nanočásticemi nebezpečný už po roce a půl. Cílem odborníků z Kalifornské univerzity teď bude určit, kteří lidé, ať už pracovníci v továrnách či konzumenti přípravků, jsou těmito nanočásticemi ohroženi nejvíc.
