Odborníci testovali, jak těsný je podkrušnohorský akvadukt
Vypadalo to nejdříve jako chemická havárie. Během několika minut se voda v akvaduktu, který se klene přes Bezručovo údolí v Chomutově zabarvila do svítivě zelena. Přítok ale neotrávily nebezpečné jedy. Naopak, pracovníci Povodí Ohře tento týden rozpustili do vody nezávadné barvivo, aby poprvé otestovali těsnost více než 40 let starého akvaduktu.
„Fluorescenční roztok má barvu rudě červenou, když se naleje, zbarví se. Musí se to rozptýlit všude,“ popisuje jeden z techniků použití 200 gramů barviva v korytu řeky.
Původně nahnědlá voda v akvaduktu, který spojuje konce Bezručova údolí v Chomutově, se pomalu zabarvuje na svítivě zelenou. Na úzké betonové lávce, která visí tak dvacet metrů nad zemí pobíhají pracovníci a proplétají se mezi novináři.
Zblízka Jitky Benešové o zkoumání těsnosti akvaduktu přes Bezručovo údolí u Chomutova
Akvadukt je velmi úzký, k neštěstí by stačilo jedno neopatrné šlápnutí do strany. Pracovníci Povodí Ohře ale mezi korytem kličkují jako zdatní akrobaté na kladině a v bílých rukavicích vylévají z lahví barvivo.
„Je to fluorescein, sůl, je to připravené tak, aby se neházelo zbytečné množství, zároveň aby prášek nesednul na dno a byl bez užitku, protože je to poměrně drahá záležitost,“ popisuje experiment Jan Svejkovský z Povodí Ohře.
Akvadukt spojuje podkrušnohorský přivaděč užitkové vody, která zásobuje průmysl v Chomutově a také Unipetrol v Záluží. Celoročně tak převádí vodu z Ohře do Bíliny. Na své cestě postupně sbírá krušnohorské říčky a chrání tak povrchové doly před rozvodněnými potoky.
Téměř čtyřicet kilometrů dlouhý přivaděč se dostavěl v roce 1982, ale hlavní část, jejíž součástí je právě i chomutovský akvadukt, byla vybudována už v letech 1957-1967. Právě proto potřebují odborníci zjistit, v jakém je stavu. A také jestli akvadukt po tolika letech dobře těsní.
„Potřebujeme zajistit dlouhodobou životnost konstrukce. Právě proto, abychom neměli problém s tím, že sem třeba před několika dny napršela voda nebo přes noc zkondenzovala a bude to tam vlhké. Chceme to obarvit, abychom měli jistotu, jestli voda, která je vevnitř v přivaděči v akvaduktu, prosakuje na vnější plochu, nebo ne,“ vysvětluje Svejkovský.
Dlouhými dřevěnými klacky pracovníci rozpouštějí barvivo ve vodě, které po čtvrt hodině obarví celý průtok akvaduktu. Slézáme proto po žebříku a jdeme se podívat, jestli už není náhodou barva vidět v některém průsaku zespodu betonového koryta.
„Něco lehce skapává, něco tady je, nějaký průsak,“ hlásí Svejkovský. „Jestli je to z akvaduktu, nebo je to voda, která se táhne ještě pod fólií před tím, tak to budeme muset ještě zjistit,“ dodává.
Po čtyřiadvaceti hodinách nakonec pracovníci Povodí Ohře zjišťují, že zelené barvivo prosakuje na vnější konstrukci akvaduktu. Důležitou spojnici přivaděče tak čekají opravy.
