Před 140 lety dosáhli horníci u Příbrami světového rekordu
Světového rekordu dosáhli horníci 8. května 1875 na dole Vojtěch v březohorském důlním revíru u středočeské Příbrami. Vůbec poprvé se dostali do svislé hloubky tisíc metrů. Na následné oslavy světového rekordu přijeli panovnické rody z celé Evropy i zástupci zahraničních báňských podniků. Od přelomu 12. a 13. století se v dole těžilo stříbro a olovo, a to až do roku 1978.
Nebýt parních strojů, horníci by rekordu pravděpodobně tehdy nedosáhli. Důvody, proč tomu tak je, popisuje ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl.
„Bez dispozice používání výkonného parního těžního stroje, ten byl z roku 1873 a měl výkon 300 koňských sil, a bez použití drátěných těžních lan by toho v životě nedosáhli,“ říká Velfl.
Přesně před 140 lety horníci u Příbrami dosáhli světového rekordu. Vůbec poprvé se dostali do svislé hloubky tisíc metrů
Horníci se na hloubení rekordní hloubky připravovali. 8. května 1875 se do dolu dostavil i c. k. dvorní rada Ignác Jeschke, ten měl podle Josefa Velfla čestnou povinnost provést symbolicky poslední odpal.
„Následoval průvod zpět do Příbrami před budovu baňského ředitelství za doprovodu hornické kapely a havířů s rozsvícenými kahanci," popisuje Josef Velfl.
Čtyři měsíce plánované velkolepé oslavy světového rekordu vypukly 13. září 1875 a trvaly tři dny. Účastnily se jich panovnické rody z celé Evropy i zástupci zahraničních báňských podniků a akademické obce.
Vedle několika tisíc horníků v Příbrami bylo asi 300 čestných hostů a šlo tak o největší oslavy, jaké Příbram do té doby zažila.
A protože na takové množství hostů nebylo město připravené, čestní hosté spali v měšťanských rodinách.
Rakousko-uherský císař František Josef I. se dostavit nemohl, nechal ale vyrazit speciální medaile a také mince.
„Byly v hodnotě jednoho zlatého, ale byly vyražené ze stříbra. Mince dostal jako prémii každý z havířů,“ dodává ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl.
Čestní hosté se mohli do podzemí v době oslav podívat a mnozí další této možnosti využívali i další roky, byl tam třeba básník Jan Neruda, geolog Joachim Barrand nebo cestovatel Emil Holub.
