Přes 90 kilometrů podzemních chodeb plných kabelů. Vítejte v pražských kolektorech
Téměř z každé pražské domácnosti vede hned několik kabelů a trubek, bez kterých by byty byly jen temným místem bez vody, plynu i internetu. Z jednoho domu tak vede poměrně hustá inženýrská síť, která přirozeně musí někde ústit. Dříve ji město skrývalo jen několik desítek centimetrů pod povrchem pražských ulic. To ale i při banální poruše vedlo k rozkopaným chodníkům a uzavřeným komunikacím. Praha proto v 70. letech začala budovat hluboko v podzemí takzvaný kolektorový systém, tedy tunely, ve kterých je ke kabelům snadný přístup.
„Jsme v hlubinném kolektoru C1, který byl budován v letech 1985 až 2000. Je 4,5 kilometru dlouhý, na 3100 metrech jsou položeny úzkorozchodné koleje. Toto místo slouží jako nástupní pro práce v kolektoru,“ říká průvodce Miloš Hanzelín.
Společně s dalšími deseti lidmi se právě nacházíme 30 metrů pod povrchem Senovážného náměstí. Teplota je tu asi 9 stupňů Celsia a ze stropu nám na nos občas ukápne voda. V nástupní místnosti jsou uložená čerpadla, jeřáby a další věci, které technici potřebují k práci. Do hlubin tunelů je rozvážejí po kolejích, které se poprvé křižují zhruba po 300 metrech.
A právě tady je naše další zastávka. „Dorazili jsme do takzvané technické komory č. 46. Jsme přímo pod Českou národní bankou,“ popisuje průvodce. V tomto místě se setkávají dva kolektory. Prvním vede síť na Staré Město, druhým na Vinohrady. Po levé straně jsou tlaková pásma studené pitné vody z Karlova a Flory. Nad nimi jsou v protipožárních deskách uložené kabely vysokého napětí.
„Šedé trubky, to jsou chráničky, ve kterých jsou optické kabely. V nich je tažen internet, telefony, kabelová televize – podle toho, co si tam jednotlivé firmy distribuují,“ pokračuje Hanzelín.
Procházíme tunelem dál a průvodce nám po cestě vypráví něco o své práci. Rozvody se prý musí kontrolovat každý měsíc. Kvůli bezpečnosti má u sebe každý pracovník kabelový telefon, přes který komunikuje s dispečerem.
„Po 50 metrech jsou všude v kolektorech zásuvky, kde se můžete připojit. Takto komunikujeme s dispečinkem my, jakmile tam vrazíte zástrčku, tak se dovoláte dispečerovi na stůl,“ přibližuje Hanzelín.
Naše další cesta vede do distribučního centra. „Tohle jsou takzvané výložníky. Jsou prázdné, a to z toho důvodu, že spousta sítí, které sem patří už na projektu, a mají tady své místo, ještě stále slouží v chodnících a silnicích,“ vysvětluje průvodce.
Tady také poprvé vidíme, jak se kabely rozvádějí do konkrétních domů. „Je to buď do sklepa nebo do suterénu domu. Jsou prováděny 15metrové průvrty, které jsou osazeny do trubky. Pokud průvrt není ještě využitý, tak musí být zavíčkován a utěsněn,“ dodává Hanzelín.
Po žebříku stoupáme do dalších center až se konečně dostáváme na povrch. K našemu překvapení vycházíme dveřmi přímo v pasáží Slovanského domu. Na jakémkoli jiném místě, bychom se ven dostali jedině poklopem.
