Spojení rychlé a na čas. Šinkanseny konkurují už 49 let i letadlům
Japonský rychlovlak Šinkansen dnes slaví 49. narozeniny. Poprvé se jím Japonci svezli 1. října 1964 z Tokya do Osaky. Od té doby Šinkansen přepravil asi 10 miliard cestujících. A to rychlostí až 320 kilometrů za hodinu.
I když se to dnes může zdát podivné, původně měl být Šinkansen parní vlak.
První plány na výstavbu vysokorychlostní páteřní sítě se totiž objevily už ve 30. letech minulého století. Výstavba tratě pak začala během druhé světové války. Několik tunelů tak pochází ještě z této éry.
Po válce však nebyly na tak nákladný projekt peníze, a tak je konečná realita jiná. Na rychlovlaky vsadila japonská vláda v polovině 50. let a o deset let později otevřela první trať.
Na nejvytíženější trase z Tokya do Osaky jezdí až 13 vlaků za hodinu, někdy pouze se tříminutovými rozestupy. Vše řídí počítač a průměrné zpoždění bylo v roce 2012 pouhých 36 sekund, a to včetně nepředvídatelných událostí jako například zemětřesení.
Zatímco vlak se žene krajinou a projíždí menší stanice, cestující uvnitř rychlost ani nepocítí.
Šinkansen je síť osmi japonských vysokorychlostních železničních tratí, spojujících metropole na ostrovech Honšú a Kjúšú. Nejvyšší provozní rychlost přesahuje 300 km/h. Označení znamená v doslovném překladu „nová páteřní trať“. Termín Šinkansen se používá jak pro tratě, tak pro vlaky, které se na nich pohybují, ale pro které je však oficiálně správný název hikari.
Šinkanseny zkrátily cestovní dobu mezi velkými japonskými městy na polovinu. Změnily způsob, jakým se v zemi vycházejícího slunce podniká a žije. Díky rychlovlakům mohou lidé dojíždět za prací i stovky kilometrů denně.
Železniční doprava úspěšně konkuruje i letadlům. Dopravci zrušili řadu leteckých linek, které byly pomalejší, méně pohodlné a méně spolehlivější než vlaky.
Japonci plánují pokračovat v rozvoji železniční sítě. Už v roce 2027 by se cestující mohli svést na magnetické trati, kde budou vlaky jezdit přes 500 kilometrů za hodinu.
