Audioknihy pro nevidomé načítá v jednom pražském studiu Vladimír Kudla. Řada profesionálních herců a dabérů propůjčuje hlas knihám, které vznikají v produkci občanského sdružení Mluvící kniha. To právě před 15 lety založil nevidomý zvukař Pavel Musil.

„Takovým popudem k tomu založený byl můj handicap a moje profese. Já jsem vlastně profesionální zvukař. Současně jsem dělal redaktora na některých rozhlasových stanicích, jako na Radiožurnálu Z jiného pohledu. Takže jsem se vlastně k té práci dostal z obou stran mikrofonu.“

Základ práce sdružení tvoří právě výroba knih pro nevidomé. Pavel Musil tak mnoho hodin tráví za mixážním pultem jako zvukař. Jak už bylo řečeno, na projektu spolupracuje řada herců. „Spolupracujeme s předními pražskými herci, jako tomu bylo na začátku. Kdysi s námi spolupracovali paní Galatíková, pan Brodský, pan Vinklář a mnoho jiných. Dneska to bude za tuto hereckou elitu paní Medvecká a pan Mrkvička.“

Filmy s audiopopisem

Pavel Musil se kromě knih věnoval výrobě filmů s audiopopisem. Byl to například Kolja, za kterého získal ocenění Královské Britské akademie. Občanské sdružení Mluvící kniha ale přišlo s prvním divadlem pro nevidomé.

„Podíváme se na to představení, jestli by bylo vhodné. Jestli je dialogové. Jestli tam není mnoho mimických prvků a poté, kdy to představení vyhodnotíme jakože ano, tak z něj pořídíme audiozáznam. Moje žena si dělá poznámky o tom, co se děje na jevišti a napíše scénář, který interpret načte. Ten scénář se potom smíchá s tím záznamem divadelního představení a vznikne z toho takový samostatný tvar. V podstatě zrakově postižení to budou znát jako filmy s audiopopisem,“ říká Musil.

Nápad se zrodil v hlavě Gabriely Musilové, která s manželem při práci pro nevidomé spolupracuje. A jak se zdá, své příznivce si nový projekt našel. „Ti slepí lidi mají trošičku problém s divadlem. Sami tam jít nemůžou, potřebují doprovod a stejně jako u toho filmu potřebují někoho, kdy jim vysvětlí ty věci, které nejsou z těch ruchů zřetelné. Nebo z dialogů. Pro ty lidi je mnohem příjemnější si to divadlo poslechnout doma.“

Divadelní inscenace trochu jinak

Partnerským divadlem tohoto projektu se stal Činoherní klub. Zpracováno už bylo na 5 jeho inscenací. Práce občanského sdružení Mluvící kniha se k posluchačům dostává prostřednictvím pražské centrály Knihovny a tiskárny pro nevidomé. Odtud jsou knihy distribuovány dál po celé České republice.

„Klienti si mohou knížky půjčovat osobní výpůjčkou v síti knihoven, nebo prostřednictvím zásilkové služby. Dnes už prostřednictvím stahováním dat ve formátu mp3. A to je to, co jak říkám, dobře funguje,“ dodává Musil.

A jen pro srovnání: Ročně se na českém trhu objeví přes 17 tisíc tištěných knih. Knihovna pro nevidomé má ve svém fondu zhruba 5 tisíc titulů. Zlepšit situaci, i o to se svým díle snaží občanské sdružení Mluvící kniha. Její produkce je ale přímo závislá na finanční podpoře. A to jak ze strany státních institucí, tak i soukromé sféry.