Tuny vzácných tiskovin bylo nutné po povodních v roce 2002 vysušit a očistit
Stovky tun vzácných archiválií a knih zatopila před deseti lety velká povodeň. Bahno uvěznilo tiskoviny mezi regály a papíry začaly pomalu plesnivět. Národní archiv a Národní knihovna proto tehdy rozjely rychlou záchrannou akci, díky které se podařilo většinu vzácných dokumentů zachovat.
„Tohle je naše vysoušecí centrum. Skládá se vlastně z velké vakuové komory, která je velká asi 30 krychlových metrů. Vejde se tam, dá se říct podle objemu těch vlhkých dokumentů, tři čtyři tuny,“ říká Petr Hettner.
Stojí ve velké hale a ukazuje na přístroj, který po ničivých povodních zachránil během tří let tisíce papírových dokumentů a knih.
Do velké vysoušečky Belfor v Jirnech u Prahy putovaly archiválie a knihy z kladenských mrazíren v igelitových obalech. Zamrazené byly na teplotu mínus 25 stupňů Celsia, aby se zabránilo jejich rozkladu.
„Buď přijdou už rovnou zamrazené, takže už se vlastně dávají přímo do té vakuové komory, anebo se uskladňují tamhle v lednici,“ přibližuje Hettner.
Reportérka Petra Benešová zjišťovala, jak se zachraňovaly knihy a archiválie poškozené povodní
A dodává: „Tady to jsou právě dokumenty z Rakouska. K nám přišly vlhké, v hrozném stavu. Narovnají se a mezi to se dá bublinková folie.“
Vysoušečka zachránila přes čtyři sta tun dokumentů. Na stránky vzácných archiválií odborníci použili vakuovou metodu sušení.
„Vychází to vlastně z metody sublimace, kdy dochází k přeměně kapaliny z pevného stavu rovnou do plynného,“ vysvětluje Petr Hettner.
Boj s plísněmi
Všechny dokumenty byly při povodních kontaminovány bakteriemi a plísněmi. Proto přišla po vysušení na řadu ještě dezinfekce v Národním archivu.
„Tady to jsou dvě dezinfekční komory, kde prošlo, troufám si říct, vlastně z oblasti Prahy téměř všechno. Technologie je založena na použití plynu. Je to ethylenoxid, směs. V komorách je to šest hodin,“ popisuje pracovník archivu Michal Ďurovič.
Následně čekalo archiválie restaurování a konzervování. Proudy Vltavy zasáhly také vojenské archivy. Nejvíce poničený byl ten v pražské Invalidovně.
Július Baláž vstupuje do dlouhé chodby. Ředitel Vojenského historického archivu ukazuje na stěny, kde je dodnes ve výšce téměř čtyř metrů vidět ryska, kam v roce 2002 dosáhla hladina Vltavy.
„Povodeň přišla z 13. na 14. kolem půlnoci do těchto prostor. Ale musím říct, že ještě v úterý 13. dopoledne, když už tady nefungovala elektřina, nefungovalo vůbec nic, tak nám furt sdělovali, že tady bude 100 – 150letá voda,“ vzpomíná.
Jenže na Prahu se valila pětisetletá obří vlna a pytle s pískem jí nezabránily. Pod hladinou skončily vzácné archiválie.
„Nakonec se nám zaplavily archiválie hlavně po roce 1945. Komplet dokumentace k odsunu Němců po roce 1945 z Československa,“ říká Baláž.
Na 800 tisíc poničených svazků
Když statici prohlédli budovu, okamžitě začaly záchranné práce. Vše se očišťovalo od nánosů bahna: „Dávali jsme ty věci na palety. Propojovali foliemi, vyměňovaly se obaly, popisovaly se suché obaly na těch zaplavených materiálech. Ty se dávaly na palety.“
Roztříděné archiválie se vozily do kladenských mrazíren, kde se v chladném prostředí uchovaly před rozkladem. Následovalo vysoušení a dezinfekce. Dnes už jsou důležité spisy zpět v archivu.
„Podařilo se nám je tento měsíc zařadit do původních archivních fondů a mohou být následně využívány badatelskou veřejností. Samozřejmě, že je na nich znát, že prošly povodní. Ten proces skladování a záchrany stál Vojenský ústřední archiv asi 40 milionů korun,“ připomíná ředitel Vojenského ústředního archivu Josef Žikeš.
Záchranu archivů a dokumentů z ministerstev a soudů garantoval Národní archiv. O knihy a periodika se pak postaralo ministerstvo kultury a Národní knihovna, která z Velké Británie získala přístroj na vysoušení dokumentů. Do vakuové komory putovaly staré tisky.
„Věděli jsme, že bylo postižených více než 40 knihoven v České republice a že to poničilo asi 800 tisíc svazků. Z těch 800 tisíc svazků se podařilo 140 tisíc svazků umístit v mrazírnách a tím vlastně získat čas na jejich záchranu. Zbytek byly většinou knihy, které bylo možné nahradit,“ popisuje záchranu Jiří Polišenský z Odboru správy fondů.
Národní knihovna vyčíslila vlastní škody na dvacet milionů korun. V dnešní době mají archivy a knihovny dokonalejší technologie na záchranu papírových dokumentů. Ničivá povodeň urychlila jejich vývoj.
