Unikátní železniční trať slaví. Pražskému semmeringu je 140 let

Malebná železniční trať číslo 122 s prudkým stoupáním a dvojicí hlubočepských viaduktů vedoucí ze Smíchova do Jinonic a dál do Hostivice dnes slaví 140 let. Na koleje pražského semmeringu vlaky poprvé vyjely v roce 1872.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Viadukt pražského Semmeringu v Praze-Hlubočepích | Foto: Aktron / Wikimedia Commons

Původně byla trať postavena pro přepravu uhlí. Označení nese podle Horské dráhy Semmering v Rakousku mezi Vídní a Štýrským Hradcem.

„Pražský semmering patří do součásti pražských spojek. Před výstavbou této dráhy existovala v Praze pouze dvě nádraží – dnešní Masarykovo a zcela odděleně na levém břehu na Smíchově nádraží České západní dráhy. Tyto dva systémy nebyly vůbec propojeny. Jednou ze spojek se stalo i propojení Buštěhradské dráhy z Hostivic na Smíchov k dráze České západní,“ přibližuje vznik trati číslo 122 Karel Zeithammer, bývalý ředitel železničního muzea v Národním technickém muzeu.

Smíchov byl tehdy jednou z nejprůmyslovějších čtvrtí Prahy a potřeboval uhlí, které se vozilo z Kladna. Stejně tak sloužila trať pro převoz surového železa z kladenských hutí.

Přehrát

00:00 / 00:00

O historii pražského semmeringu mluvil na Rádiu Česko Karel Zeithammer, bývalý ředitel železničního muzea v Národním technickém muzeu

Inspirací pro výstavbu tratě byla rakouská Semmeringská horská železnice, která v červenci 1854 spojila Dolní Rakousko a Štýrsko přes sedlo Semmering v nadmořské výšce 980 metrů.

„Obě dráhy spojuje vcelku odvážné překonání velkého výškového rozdílu. Vyvedení dráhy z vltavského údolí do Hostivic bylo také velmi odvážné. Zejména hlubočepský viadukt připomínal viadukty v Rakousku,“ popisuje Karel Zeithammer.

Trať by mohla propojit centrum Prahy s Ruzyní

Po pražském semmeringu se mohou cestující svézt i dnes. „Je ale škoda, že poslední dobou ustaly úvahy o vybudování jakési rychlodráhy z Masarykova nádraží na Ruzyňské letiště,“ myslí si Karel Zeithammer a vysvětluje:

„Kdyby se vybudoval pod letištěm velký železniční terminál, jak je zvykem ve většině evropských měst, dráha by odtud pokračovala do Hostivic a z Hostivic by semmeringem sjela na Smíchov a zpátky na hlavní nádraží.“

Malebných železničních tratí je podle Zeithammera v Česku mnoho. „Jsou to většinou tratě v pohraničním podhůří. Krásnou tratí je třeba trať z Turnova do Liberce, kde je jediný dvoupatrový viadukt v republice. Nebo dráhy směřující z Klatov směrem k Šumavě. Nebo dráha na Špičák a na Železnou Rudu,“ vyjmenovává Karel Zeithammer.

Dodává však, že jízda po horských železnicích v rakouských či švýcarských Alpách je nepřekonatelná.

Kateřina Kozmová, Magdaléna Trusinová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme