Žižkovský vysílač slaví 20 let. Nechybělo mnoho a vypadal jinak
Přesně před dvaceti lety byl do provozu uveden vysílač v Mahlerových sadech v Praze na Žižkově. Projekt 216 metrů vysoké věže vznikl v roce 1984 pod vedením předního českého architekta Václava Aulického a o rok později byl položen základní kámen. Na návrhu jedné z nejkontroverznějších výškových staveb v Česku se podílel také statik Jiří Kozák a Alex Bém.
„Ve skutečnosti to začalo už v roce 1978, kdy jsem se začal zabývat úkolem v tehdejším Spojprojektu Praha na výstavbu televizního vysílače Praha-město. Ale tam do toho roku 1984, což bylo vlastně zahájení stavby, probíhal dlouhý proces hledání lokality, dlouhý proces hledání tvaru a vzhledu věže na různých radách památkových a dalších, čili to byl proces, který nějakou dobu trval, než došlo k tomu, že bylo rozhodnuto, že bude v Mahlerových sadech a že to bude mít takové a takové parametry,“ vzpomíná architekt Václav Aulický na peripetie, které stavbu vysílače provázely.
Věž přitom podle něj mohla vypadat úplně jinak, pokud by byla postavena na jiném místě. V úvahu přicházel například Bohdalec nebo Vrch svatého Kříže. U televizního vysílače totiž rozhoduje především výška, vysvětluje Aulický, aby měl antény dostatečně vysoko kvůli správnému pokrytí.
„Jakmile to bylo na kopci, který byl vyšší, tak ta věž byla nižší a okamžitě se měnila celkově její silueta. Já jsem fedroval třeba Vrch svatého Kříže, kde by ta věž bývala byla skoro o padesát metrů nižší a neměla by třeba vyhlídku a podobně,“ upozorňuje.
Spolu s dalšími autory návrhu se snažil pro stavbu prosadit právě Vrch svatého Kříže, který je jen asi o tři čtvrtě kilometru dál u žižkovského nákladového nádraží.
„Přestože to je moje dítě, kdybych hledal, kam umístit v Praze věž, tak bych ji neumisťoval opravdu nikam, protože ona samozřejmě je v kontroverzi s tím městem,“ dodává.
Miminka se mi líbí, říká architekt
Stavba Žižkovského vysílače se občas objevuje v různých kritických anketách. Naposledy šlo o žebříček deseti nejošklivějších staveb světa, který sestavil americký server CNN. Žižkovská věž se umístila na čtvrtém místě.
„Já si myslím, že do života architekta patří to, že má kladné i záporné ohlasy, zvlášť u stavby, která je všem na očích,“ uvažuje Aulický s tím, že samozřejmě žádný autor z podobných verdiktů radost nemá.
Žižkovská věž je výjimečná svou konstrukcí, říká Radomíra Sedláková z katedry architektury Stavební fakulty ČVUT
Tehdejší zadavatelé podle něj estetickou stránku stavby příliš neřešili a zadání vyplynulo z okolností. Všem prý bylo jasné, že taková stavba bude mít vždy problém zapadnout do panoramatu města.
„Já jsem se snažil najít takové řešení, abych tu siluetu rozbil. Čili jsou to tři dříky, ne jeden tlustý, jsou to tři kabiny, než jedna velká a tak dále,“ popisuje Aulický a dodává, že sochy lezoucích miminek věž stoprocentně vylepšují.
„Já jsem se na tom podílel, aby tam byly, pomohl jsem Davidu Černému, abychom to tam dali – jak při miléniu, tak potom definitivně. Mně se líbí. Já nevím, jestli to každý ví, to jsou miminka, která nemají obličej, ale mají místo obličeje čip a to se mi opravdu líbí. Já jsem s tím velice spokojený,“ uzavírá.
Lidé už si prý zvykli
Podle Radomíry Sedlákové z katedry architektury Stavební fakulty ČVUT je kritika Žižkovského vysílače nespravedlivá, protože v Praze vzniklo ve stejné době nebo později několik mnohem ošklivějších staveb. Největší problém je podle ní v umístění věže, protože stojí vysoko nad městem a je vidět už z dálky.
„Když někdo na kopci nad Prahou postaví vysílač televizní, tak já mám obavy, že se nemůže dobrat dobrého výsledku, že tam prostě chyba byla v tom zadání. A architekt ve spolupráci se statikem dělali co mohli, aby ta věž nebyla fádní, a fádní ona opravdu není,“ myslí si.
Televizní věž na Žižkově byla v době vzniku prakticky osamocená, do dnešních dnů ale v Praze vyrostlo mnoho dalších výškových budov. Sedláková si přesto nemyslí, že by se vysílač někdy mohl stát organickou součástí pražského panoramatu.
„Každopádně ta věž, když si ji postavíme do řady mezi nejrůznější televizní věže světa, které se do té doby s oblibou stavěly tak, aby byly dominantami měst, tak zjistíme, že je opravdu hodně neobvyklá jak konstrukcí i tvarem,“ dodává s tím, že lidé si na ni během let už zvykli a přestala jim vadit tak moc.
