Astronautům hrozí v beztížném stavu poškození očních nervů
Astronautům se může při delším pobytu na oběžné dráze zvyšovat nitrolebeční tlak nebo mohou nastat změny v okolí očních nervů. Zjistili to vědci během studie magnetických rezonancí u 27 kosmonautů, kteří strávili v průměru 108 dnů na palubách Mezinárodní vesmírné stanice a raketoplánů.
NASA už tento problém zanesla na přední místo v seznamu rizik, která astronautům při dlouhodobých pobytech ve vesmíru hrozí. Doposud se vědělo, že pobyt ve vesmíru způsobuje řídnutí kostí a ubývání svalové hmoty.
Podle Williama Tarvera, šéfa kliniky letecké medicíny John Space Center, ale není nový výzkum rozhodující. Tarver řekl, že je nutné zahájit rozsáhlý program, který bude studovat mechanismy a důsledky tohoto problému.
Také ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář si nemyslí, že by nová zjištění měla pro kosmické lety fatální důsledky.
„Předmětem této konkrétní zprávy je sekundární vliv toho, co se dobře ví, že kosmonautům dělá potíže, a to je beztížný stav. Tekutiny se v něm dostávají z horní poloviny těla více do dolní, takže se odkrvuje mozek a oslabují se všechny svaly včetně srdce. Když se pak kosmonaut dostane zpátky na Zemi, tak mu to může dělat potíže,“ vysvětlil Kolář.
Všechny mise do vesmíru jsou proto v současnosti omezeny půlroční hranicí. Pokud se z nějakého důvodu musí tato hranice přetáhnout, začínají být lékaři nervózní.
„V minulosti jsme měli rekordní lety sovětských kosmonautů, kteří ve vesmíru strávili i přes rok a měli velké problémy. Atrofie svalů dosáhla takového stupně, že nebyli schopni chodit. Museli je vynést z kosmické lodi a několik dní se znovu učili chodit,“ uvedl Kolář.
Ředitel České kosmické kanceláře současně poukázal na to, že věková hranice pro pobyt v kosmu se stále zvyšuje. Zatímco prvnímu kosmonautovi Juriji Gagarinovi a jeho kolegům bylo jen něco přes 20 let, dnes se věk astronautů pohybuje mezi 40 a 50 roky.